Víme první: drama o bulváru, bulvár o našich dramatech

Divadelní hra Víme první měla premiéru 13. března v divadle Ponec, a to v rámci multižánrového festivalu Žižkovská noc. Tato inscenace, která je tvůrčím počinem divadelního spolku Terno, zcela jistě stojí za Vaši pozornost, neboť pojednává o velice aktuálním tématu - o bulváru.

Sled představení je tvořen krátkými scénkami, které se zprvu mohou jevit jako nesouvisející. Opak je však pravdou: střípky, které se postupně do skládačky inscenace přidávají, vytváří nakonec mozaiku, která vypovídá nejen o bulváru samotném, ale i o ztrátě identity, empatie, a především zábran.

V inscenaci se rozvíjí několik příběhů. Diváci sledují příběh velmi talentované zpěvačky Pip (Valéria Vasiľová), která to s bulvárními novináři příliš neumí. Naivně si myslí, že čtenáře zajímá její nová deska, i když oni by se raději dozvěděli více o jejích nových silikonech či o tom, kolik stála její svatba. V průběhu dalšího děje si zpěvačka sáhne na dno a zjistí, že lidé chtějí vědět víc o aférách v jejím soukromém životě, než o její hudbě. Po rozvodu (ke kterému také dopomohl bulvár) začne hodně pít a mluvit o sobě naprosto otevřeně. Bojí se samoty, a tak k sobě reportéry přitahuje svým skandálním chováním. 

Druhou linii představení tvoří příběh postavy Jitky (Veronika Schneiderová), která je bulvární novinářkou. Na rozdíl od svých kolegů v redakci svou práci nemiluje, a ani se v ní zvlášť nevyžívá. V průběhu hry dokonce přiznává, že měla původně zcela jiné ambice a sny - a za své místo v redakci bulvárního časopisu se vlastně stydí. Nejprve navazuje vztah s milým mužem, s nímž si rozumí, ale kvůli jeho odmítání bulváru mu raději neřekne, kde pracuje. Když pravda vyjde na povrch, jejich vztah skončí rozchodem.

Hlavní zápletka hry však spočívá v něčem jiném: někdo vraždí bulvární novináře. Postupně je zavražděno několik redaktorů, a to včetně Jitčiny kolegyně Lucie (Jana Štíplová). Jsou vyslýcháni podezřelí, kteří měli s bulvárem co dočinění. V úvahu přichází pět možných pachatelů: vášnivá fanynka slavného herce, bojovná lékařka, narušený vězeň, samolibý herec a dealersky vyhlížející taxikář. V průběhu představení se několikrát objevují na scéně společně. Každý sedí na své židli, a když se na někoho z nich rozsvítí světlo, začne se obhajovat. Máme tak možnost sbírat střípky jejich příběhů, které sice nejsou podrobně rozebírány jako v případě Pip či Jitky, hloubku však rozhodně nepostrádají. Ústřední odpovědi na otázky ohledně úlohy a moci bulváru jsou nenápadně ukryty právě v jejich výpovědích. Pavlína Kročová podává skvělý herecký výkon v roli oddané fanynky a neméně povedené jsou i výkony ostatních herců.

Za ústřední bod inscenace považuji absurdní scénu, kdy je zavražděna redaktorka bulvárního časopisu Lucie. Jitka je vraždou zdrcena a chce se jít někam napít se svým kolegou. Ten je ale zcela zabrán do psaní článku o Lucii, jakožto další oběti, o které zatím nikdo neví. A o to přece jde, toho novinář musí využít, že něco ví jako první. Takovou příležitost nemůže propást! Jitka ho upozorní, že se může stát další položkou na vrahově seznamu. Kolega jí však opáčí, že alespoň zemře se ctí, ve jménu svobody a demokracie.

Kromě hereckých výkonů stojí za zmínku i velmi zdařilé zvukové a světelné efekty, které spolu s namluvenými pasážemi celou hru velmi pozitivně doplňují.

Autorka a režisérka hry Tereza Nováková popisuje svoji inspiraci tak, že původně chtěla napsat hru o sériových vrazích. Zaujala ji kniha "Chladnokrevně" od Trumana Capoteho, zejména téma fascinace vrahy, jakož i odsudek, který se s onou fascinací slučoval. Pročetla odborné texty i výpovědí nejhorších sériových vrahů - a poznala, že tento námět je příliš odporný a zrůdný.  Pak přišla na myšlenku spojit téma „bulvár a smrt“. Zajímala se o to, jakým způsobem média zpracovávají zprávy o smrti a o vrazích, z nichž vlastně dělají celebrity.  Na toto základní téma se nabalovaly další věci a podněty k zamyšlení. Lidmi otřásla smrt Ivety Bartošové, avšak způsob, jakým média k její sebevraždě přistupovala, nebyl o nic méně hrůzný: vrtulníky s fotografy, kteří měli ukořistit nejlepší záběry z ostatků vlakem přejeté zpěvačky. Dále pak nastala kauza s vyvražděním redakce Charlie Hebdo. To vše vedlo autorku k názoru, že téma bulváru a médií vůbec je nevyčerpatelné a aktuální, a proto je velmi důležité o něm přemýšlet a mluvit.

Toto představení bude možné zhlédnout až 9. května na festivalu Zlatoválky, také se má hrát v Divadle v Řeznické (termín bude ještě upřesněn). Informace naleznete na facebookových stránkách pod názvem Divadlo Terno.

A kdo je vrahem novinářů? To neprozradím.  Pro odpověď si zajděte do divadla. Možná však vyvstane další otázka: nevytváříme si sami ve svých životech bulvární drama jen proto, abychom byli zajímaví a světem akceptovaní? Vždyť všechny ty naše facebooky, twittery, instagramy a další sociální sítě jsou takovým každodenním bulvárem kohokoli z nás.

Režie: Tereza Nováková

Dramaturgie: Dáša Haladová

Produkce: Marie Hlaváčková

Projekce, hudba: Ondřej Mikula

Kostýmy: Jana Jiroušková

Hrají: Veronika Schneiderová, Aleš Balda, Valéria Vasiľová, Jana Štíplová, Vojtěch Otčenášek, Ondřej Zais, Luděk Fuxa, Pavlína Kročová, Pavel Hermanovský, Adéla Hrdličková, Jan Nejedlý

Foto: Marek Kreisel

Komentáře

comments powered by Disqus