Souboj vín v Mandarinu: jak jsme to roztočili ve velkém stylu

FOOD Neděle, 6. červenec 2014 @ 19:00   |   
Edita Zeit
  |   

Dnes začneme trochu netradičně, a to omluvou: já samozřejmě vím, že od téhle legendární akce uběhl už měsíc, a že jsem vše měla zhodnotit mnohem dříve, nicméně v můj prospěch hraje fakt, že jsem se z celého večera vzpamatovala vlastně až teď. Kdo jste tam byli, chápete. Kdo ne, pochopíte vzápětí.

S nápadem uspořádat v rámci CHEF TIME FESTu souboj vinařství přišel Jirka Štift (rozhovor si přečtete zde)...jaký byl prvotní impuls k vytvoření tohoto ďábelského konceptu opravdu netuším. Zhodnoťme to tedy tak, že Jirku prostě napadají fajn věci a jakmile se rozhodně něco zorganizovat, můžete si být jistí, že to bude fakt VELKÝ. Ke spolupráci na menu si přizval Marka Fichtnera z hotelu Augustine a Mirka Kalinu z Kalina Cuisine et Vins (který se momentálně hřeje na výsluní zájmu médií kvůli své otevřené nenávisti vůči smaženému sýru, zdravíme Mirku!).

Jak už napovídá název akce, hlavní roli hrálo víno. Souboj jsme pojali mezinárodně: moravská vína reprezentoval Vinselekt Michlovský, za Slovensko to pak bylo vinařství Elesko. Idea byla vlastně jednoduchá: ochutnat ke každému chodu dvě různá vína: jedno z Moravy, druhé ze Slovenska, a následně sdílet dojmy se spolustolovníky (v rámci vší slušnosti). Abychom se vyhnuli případným třenicím, rozhodli jsme se vítěze raději nevyhlašovat.

Samotnému večeru předcházely důkladné přípravy. Nejdůležitější součástí celého procesu byl tasting, kde se sešla párovací komise (vinaři, kuchaři, fotograf Mikuláš a já) a vybrala nejvhodnější kombinace k jednotlivým vínům. Celé odpoledne se neslo v dobré, posléze až rozjařené náladě. K tomu nepochybně přispěl i fakt, že pan Michlovský to trochu vinařsky předimenzoval a někteří měli problém trefit domů (ať už pěšky nebo na kole).

Nastal den D a já jsem dorazila do Mandarinu hodinu před akcí. Osazenstvo v kuchyni bylo ve vynikající náladě, Mirek si vzal svůj nový černý rondon, Marek mi zase ukázal novou nášivku, Jirka to všechno koordinoval a set-up vypadal prostě fantasticky: večer jsme zahájili v zahradě, kde se podávaly i dva typy amuse-bouche. První bylo jahodovo-rajčatové gazpacho, a jak je v Mandarinu tradičně zvykem bylo nejen chuťově vyvážené ale také jak se patří efektní. Jahodový papír mě dostal. Druhý amuse zastupovalo telecí koleno, topinambury a lanýže. V kroketě bylo dokonce i foie gras. Bezvadný start.

Po entrée na zahradě jsme se přesunuli do sálu, kde bylo vše do detailu zvládnuté, od příjemného osvětlení a food hudby až po zasedací pořádek, jmenovky a očíslované sklenice podle jednotlivých chodů. Takže takhle to vypadá, cítit se jako vip...aha!

Přehlídku hlavních chodů zahájil za domácí Jirka Štift, byl to mořský vlk s chřestem, liškami a holandskou omáčkou: celkem klasická kombinace v perfektním provedení. A v ten moment začala mela. Pohyb sklenic po stole, trochu z téhle, trochu z téhle, vše za doprovodu výkladu zástupců obou vinařství, zainteresovaná diskuze a první rozbroje. Pan Michlovský zvolil Sauvignon 2012, Chateau Dowina, z Eleska jsme ochutnali Viognier D.S.C. stejného ročníku.

Následovala terina z telecího jazyka a brzlíku, smrže se smetanou, bílá kachní játra a nakládaná cibulka. Jak jinak než od Mirka Kaliny, on prostě ty teriny umí! A nejen je. Víno bylo tentokrát opravdu kontrastní, zatímco Vinselekt reprezentovalo Sylvánské zelené 2012, tedy bílé víno, za Elesko to bylo červené Pinot noir 2009, které mi osobně v kombinaci s terinou sedělo víc. Ale co člověk, to názor.

Poslední hlavní chod měl na starosti Marek Fichtner, byla to jehněčí panenka s bylinkovou krustou a rozmarýnovou šťávou, nicoise zelenina a konfitované brambory. Marek to opět skvěle barevně zvládl, radost pohledět. Zaujala mě hlavně tapenáda z černých oliv, která celému jídlu dodala šmrnc. Jak se dalo předpokládat, k jehnečímu patří červené, takže od pana Michlovského to byl můj osobní favorit večera Cabernet Sauvignon 2011, Chateau Dowina, od Eleska Petit Merle 2011.

Pak už nás čekal jen tvarohový dortík s jahodami, rebarborou a sabajon (neboli omáčkou z obláčků, jak to nazval Jirka Štift) a roquefort s meruňkami a mandlemi. Samozřejmě v kombinaci s víny. Poté následovalo oficiální ukončení večera a...AFTERPARTY.

Jak už jsem naznačila úvodem, pro některé souboj vín přerostl v pomyslný souboj sám se sebou aneb "Kolik si myslíš, že toho ještě zvládnu? Tak už jenom poslední. Tu jednu poslední kapurkovou. Tak ještě do druhý nohy, ale fakt poslední! No dobře, tak ještě jednu"...(černá díra). Nelze také nezmínit výpadek mikrofonů, které jeden z hostů vytáhl ze zásuvky, protože mu za to spolusedící u stolu slíbil litr (díky, V:). A pak už jen nacpat nemohoucí do taxíku, postarat se sama o sebe a připravit se na dlouhou a bolestnou regeneraci.

Ať už byly následky jakékoliv, akce to byla ojedinělá a budeme na ni dlouho vzpomínat (někteří ovšem marně). Tým Mandarinu to zvládl na jedničku a chtěla bych poděkovat především Jirkovi Štiftovi, že do toho šel, celé to zkoordinoval a přežil i moje řeči, Markovi Fichtnerovi a Mirkovi Kalinovi, že do toho šli s námi a perfektně zavařili, panu Michlovskému a Elesku za fantastický vína a zasvěcený výklad, Pavlovi za moderátorskou práci, Mikulášovi za fotky a všem, kteří přišli, protože bez vás by to nebylo ono. Tak třeba zase příští rok?

Kompletní menu a fotky zde.

Foto: Mikuláš Gottwald, CHEF TIME FEST

Komentáře

comments powered by Disqus