Rozálie Císařovská: Nebudu truchlit

V neděli 9. listopadu byla v pražském Divadle v Řeznické zahájena výstava mladé umělkyně, Rozálie Císařovské. Malá expozice nese název Nebudu truchlit, a to podle písně Boba Dylana, která autorku při její tvorbě v mnohém inspirovala. Pokud tedy půjdete na představení do divadla, nebo jen tak kolem, dejte si sklenku vína a prohlédněte si díla této talentované autorky. Její práce tam budou k vidění do 8. prosince 2014.

Když sestoupíte po schodech do prostor divadla, máte možnost spatřit přímo vedle hlediště tři díla. První je autoportrét samotné autorky s názvem Nebudu truchlit, který na první pohled může působit poněkud pesimisticky. Jde totiž v podstatě o lebku, ta je však dozdobena korálky; autorka ji tím chtěla zjemnit a přikrášlit. Vyjadřuje tak pocit, že když se někdy necítíme dost dobří a krásní, máme tendenci se zkrášlovat různými líčidly a šperky, abychom schovali svou sklíčenou náladu a tvář.

Dvě další díla se jmenují Návštěvníci I. a Návštěvníci II. Na první pohled spolu nemají mnoho společného: zatímco hlavní obraz celé výstavy – Návštěvníci I. – je namalovaný na plátno akrylovými barvami, Návštěvníci II. jsou čtyři kresby tuší. Navzdory odlišné výtvarné technice mají obě práce společné znaky. Ty tkví nejenom v grafickém a detailním ztvárnění, ale možná také v tom, že jde o jakési mimozemské bytosti.

Obraz Návštěvníci I. je velmi zajímavý: jsou na něm čtyři postavy z jiného světa. Každý z návštěvníků má na krku zavěšené své srdce, které mu dává život. Přišli na zem a snaží se pochopit lidi, kterými jsou hluboce zaujati a možná i pobaveni. Díky své výrazné barvě a vyvážené geometrické formě působí obraz velmi poutavě, a právem dominuje celé výstavě.

Pokud zamíříte do divadelní kavárny, určitě nepřehlédněte kresbu umístěnou nad cedulkou WC. Jde o ztvárnění Medúzy, které právě stíná hlavu Perseus. Pokud se na obraz zadíváte pozorněji, můžete na něm objevit postavu Dartha Vadera, která vznikla náhodou z jedné skvrny tuší. Neúmyslně se tak spojilo bájné téma s fiktivní postavou z Hvězdných válek.

V prostoru divadelní kavárny jsou vystavena díla reflektující především autorčiny vzpomínky na dětství, ovlivněné tvorbou jejího dědečka Adolfa Borna. Můžete tak spatřit psa Jonatána v pohybu i Kouzelné sluchátko; poslední obrazem umístěným u baru je Dáma v župánku.

Ač se všechna díla dohromady mohou zdát velmi rozličná, přesto je mnohé spojuje. Takovým prvkem je dozajista hravost a nespoutanost, která se v dílech projevuje nejrůznějšími způsoby, ať již máme na mysli korálkovou koláž či třeba rozřezání obrazu do několika částí (Dáma v župánku).

Práce Rozálie Císařovské odrážejí především její vnitřní svět, její zážitky, pocity a emoce. Každý příběh umění je vlastně příběhem života umělce. Hlavním spojovacím prvkem vystavených obrazů je zcela jistě exprese. Divadlo života se tak organicky pojí s divadlem, v jehož prostorách jsou díla nainstalována. Co se výtvarné techniky týče, autorka pracuje převážně s malbou akrylovou barvou na plátno a s kresbou tuší.

Tuto výstavu mohu vřele doporučit, je totiž důkazem toho, že práce mladých výtvarníků mají stále co nabídnout. Mladí umělci, stejně jako umělci obecně, se svými díly snaží světu sdělit své pocity, postoje, názory. Vystoupit s nimi na veřejnost, a odhalit tak v podstatě svou duši, je velmi odvážné. Proto bychom měli umělce podporovat a ne je kritizovat, protože bez nich bychom už jenom truchlili.

Rozálie Císařovská: Nebudu truchlit

Divadlo v Řeznické

9.11. - 8.12. 2014

Kurátor: Klára Mikulíková

Foto: Radka Mikulíková, Rozálie Císařovská

Komentáře

comments powered by Disqus