Pravda a lež: dvě tváře Terezína

Výstava Pravda a lež, kterou můžete navštívit v pražské Galerii Roberta Guttmanna, nabízí vůbec poprvé montáž filmových výstřižků, ukrytých vězni v ghettu z roku 1942, i dosud nezveřejněné fotografie pořízené během filmování v letech 1944 - 45. Expozice je široké veřejnosti přístupná až do února 2014. 

Židovské muzeum v Praze připravilo tuto výstavu ve spolupráci s Národním filmovým archivem. Podstatou a posláním této činnosti bylo ukázat v kontrastu lživé propagandistické záběry Terezína s pravdivými svědectvími vězňů. Například v jenom z filmů, které můžete na výstavě spatřit, je záběr na šťastné děti, které mají spoustu hraček, radostně skotačí a jezdí na houpacích koních. U dětí tato radost nebyla hraná, byly totiž šťastné ze skutečnosti, že si mohou s hračkami hrát. Když pak čtete svědectví jedné z dívenek, o tom, jak byla poctěná, že ji vybrali, protože v ghettu žádné hračky normálně nebyly, nemůže vás to nechat chladnými. Dívenka ve svědectví uvedla, že děti houpací koně po natáčení ukradly a byl z toho pořádný průšvih, protože všichni rodiče byli strachy bez sebe, aby jejich děti nešly za tu krádež do plynu. Pravda v kontrastu se lží vás provází celou expozicí.

Výstava je nainstalována v jedné místnosti, kde můžete shlédnout dva filmy: jedním výstava začíná, druhým končí. Veprostřed se můžete dozvědět něco o životech některých Židů, kteří se na filmech museli podílet, naleznete zde i zmiňovaná svědectví a dopisy vězňů. Na podlaze v prostřední fázi výstavy je uveden citát z deníku Egona Redlicha, který naprosto vystihuje poselství celého projektu: „Natáčeli film. Židé jsou veselými, spokojenými herci. Jejich tváře jsou veselé – ve filmu, jen ve filmu.“ Tento úryvek pak naleznete ještě jednou mezi dopisy a svědectvími. Egon Redlich psal deník pro svého půlročního synka, který stejně jako oba jeho rodiče zahynul v plynové komoře při jednom z posledních transportů v roce 1944.

První film, který je nazýván Ghetto Theresienstadt, byl natáčen v Terezíně v roce 1942. Na rozdíl od druhého filmu není ozvučený a je rozkouskován do několika pasáží. Spolu s kameramany z Berlína na něm spolupracovala i skupinka židovských vězňů, z nichž se jedné vězenkyni Ireně Dodalové podařilo tajně vynést a uschovat část výstřižků. Ty pak byly identifikovány Národním filmovým archivem v roce 2004. Druhý snímek, natáčený v letech 1944 – 45, je komentován německy a doprovázen hudbou. Z filmu se zachovaly dva fragmenty, jde však o ucelené vyprávění. Jeho charakter dobře vystihuje název „Vůdce daroval Židům město“, pod nímž býval film znám. Zachycené scény líčí, jak je to v ghettu Terezín krásné, jak jsou to vlastně takové lázně, kde se budete mít skvěle. Popravdě řečeno, kdybych já byla na místě Židů, kteří tento „pseudo-dokument“ viděli před svým transportem, tak bych tam také dobrovolně jela. Potěmkinovy vesnice jsou proti tomuto propagandistickému dílu zcela bezvýznamné.

Hilter využil k ovlivnění veřejného mínění něčeho, čeho se k přesvědčování a získávání lidí, využívá dodnes, a to filmu. Kolik lidí má dnes díky filmům naprosto zkreslené představy? Kolik z nás denně přebírá názory médií za své vlastní? Sice nás nikdo nedeportuje do koncentračního tábora, podstata ale zůstává stejná. Jsme ovlivňováni něčím, co nebývá tak docela pravda. Jak však rozeznat tu tenkou hranici mezi pravdou a lží, zvláště když se lži věří mnohem snáze?

A ještě tip nakonec: nenechte se odradit malým množstvím sluchátek u závěrečného filmu. Počkejte si na ně, protože zhlédnutí celého filmu opravdu stojí za to. 

Pravda a lež: Filmování v ghettu Terezín 1942 - 1945

Židovské muzeum v Praze/ Galerie Roberta Guttmanna

29. 8. 2013 - 23. 2. 2014 

Vstupné: 40 Kč, snížené 20 Kč

Kurátor: Eva Strusková, Jana Šplíchalová

www.jewishmuseum.cz

Foto: Facebook Židovské muzeum v Praze, brožura k výstavě, Radka Mikulíková

 

Komentáře

comments powered by Disqus