Popeláři: muzikál s hudbou Romana Holého ve Švandově divadle

Na klavír, na bicí, na kytaru i na popelnice se bude hrát v původním českém muzikálu Popeláři, jehož premiéra se chystá 7. března ve Švandově divadle. Novinku s hudbou Romana Holého, člena skupiny Monkey Business a kapely J.A.R., režíruje Dodo Gombár. Ten společně s Romanem Sikorou napsal hru přímo pro tuto smíchovskou scénu. Industriální mirákl vypráví o čisté lásce, o třídění odpadu, ale i o žánru jménem muzikál. A také o snu, který má asi každý malý kluk – protože snad každý malý kluk se touží alespoň na chvíli stát popelářem…

Přání připojit se k mužům, kteří ještě nad ránem zbavují město smetí, má i jeden mladý muž v podání Tomáše Červinka. A právě on je na začátku celého příběhu přidělen k sehrané partě čtyř zkušených popelářů. Spolu s nimi poznává krásy své nové práce a na svět začne postupně nahlížet z docela jiného úhlu: a spatří obrázek stejně svérázný a magický, jako jsou i jeho čtyři kolegové… 

„Vyprávíme o mužské partě, o svobodě, o retrospektivách našich životů a samozřejmě taky o lásce,“ říká režisér a spoluautor Dodo Gombár, který je současně uměleckým šéfem Švandova divadla. Podle něj jsou Popeláři „lehce špinaví, industriální, otevření v jazyku i tématech, aby se na konci mohl udát zázrak.“

Muzikál po našem

„Hudba je pro mne pořád hlavně zábava, krása a záležitost srdce. Navíc nerad chodím po prošlapaných cestách, takže popelářský muzikál bylo něco, na co jsem s chutí kývl. S Dodem Gombárem nás myslím spojuje podobný pohled na život i tvorbu  -  vím, že tenhle člověk má zkrátka pod čepicí,“ říká autor hudby Roman Holý, který s Gombárem spolupracoval už na projektu Dorstova Merlina. 

Dramaturgyně Lucie Kolouchová k tomu dodává: „Diváci se mohou těšit nejen na pět popelářů, ale i na třináct písní, taneční čísla a všechno, co ke správnému muzikálu patří.“  Podle ní si ale Popeláři na muzikál zároveň zahrají – muzikálová pravidla se tu budou ctít a plnit, aby se občas s chutí porušila.  „V činoherním provedení se na tenhle nablýskaný žánr podíváme s podobným zájmem a nadhledem, s jakým nazíráme  romanticky ušpiněný svět odpadků a jejich ranních svozů,“ dodává Lucie Kolouchová k nové hře. V ní se jevištní prostor stane místem plným kouzelných proměn. Odpad se tu mění v poklad, scénu ozdobí staré dobré mikrofony na stojanech a nad tím vším bude krásně svítit stará Praha…

Ústřední pětici v „muzikálu po našem“ ztvární Miroslav Hruška (Profesor), Robert Jašków (Turista), Patrik Děrgel (Don Juan), Tomáš Pavelka (Sběratel) a Tomáš Červinek (Mladý). Dámskou část souboru zastupuje Klára Cibulková (majitelka Jarmila), Zuzana Onufráková (sestra Petra), Andrea Buršová (manželka Marie) a Réka Derzsi (cizinka Žaneta). Ti všichni v Popelářích ukážou nejen svůj herecký, ale také hudební a pohybový talent – a také smysl pro nadsázku, protože postavy budou tentokrát nejen hrát, ale je i s odstupem komentovat. 

Důležitou roli v příběhu hraje hudba Romana Holého. Ta zazní z jeviště z velké míry živě, herci a herečky budou zpívat a někteří se sami chopí jednotlivých nástrojů. Robert Jašków zahraje na bicí, Patrik Děrgel na kytaru a Tomáš Červinek usedne za klavír. A dočkáme se i hry na popelnice…

Scénu inspirovanou typických popelářskými rekvizitami vytvořil Marek Hollý. Kostýmy do špinavé práce i do lepší společnosti navrhla Lenka Odvárková, pohybovou spolupráci zajistil Václav Muška

www.svandovodivadlo.cz

 

Anketa s tvůrci a herci: Chtěl jste být jako kluk popelářem?

Roman Holý:  Ano. V mojí generaci chtěli být kluci buď popeláři, nebo kosmonauti, tak jsem chtěl být obojí.

Miroslav Hruška: Když jsem byl kluk, tak ještě kuka vozy nebyly, tehdy byl v popelnicích opravdu popel a vozil se na vozech, někdy ještě i s koňským pohonem. Takže to povolání nevypadalo tak, jak dneska. Já chtěl být inženýr, bylo to ve slabikáři a znělo to skvěle.

Robert Jašków: Jako dítě jsem hrozně chtěl být popelář. Tehdy byly jen ty kovové popelnice, bydlel jsem v Peci pod Sněžkou a děsně jsem popelářům záviděl, že jezdí těmi kopci. Tak jsem jim pomáhal, přikuloval jsem popelnice před barák a oni mě za to pak vozili na stupátku. To byla krása. 

Patrik Děrgel: Jasně, že jsem jako malý kluk chtěl být popelářem! Kdo by nechtěl? Touha vyskočit si na stupátko byla tehdy veliká…  A víte, že jsem si to už i zkusil? Při natáčení filmu Martin a Venuše si moje postava právě tenhle sen splnila – a já zjistil, že to není žádná legrace, vyskočit na stupátko tak, aby to člověku neuklouzlo a udržel se tam. Ale i tak to byl bezvadný pocit.

Tomáš Pavelka: Popelář jsem nikdy být nechtěl. Chtěl jsem být papež.

A co na to režisér, Dodo Gombár? Spíš než popelářem jsem chtěl být námořníkem…. 

 

ÚRYVEK TEXTU ANEB POPELÁŘI FILOZUFUJÍ:

Odpad je bohatství. Bezkonkurenčně největší byznys. Cokoli se vyrobí, stane se vzápětí odpadem. Cokoli se stává odpadem vlastně už ve chvíli, kdy se vyrobí. Čím je výrobek rafinovanější, čím větší a technologicky vynalézavější, nehraje žádnou roli. Odpad je rovnostářský. V odpadu jsou si všechny věci rovny. Odpad je dno věcí, lidí, skutků. Ano i lidí. Neboť ve světě neuvěřitelné nadprodukce předmětů se nám i člověk sám stává tak nějak předmětem a následně tudíž i odpadem. Odpad je završením. Koncem existence, který u věcí nastává stále rychleji. A záměrně rychleji. Jde o řízený zrychlený zánik. Kdo ví, zdali týmy vědců vyvíjející nové vynálezy či technologie, nejsou už dnes menší, než týmy vědců přemýšlející, jak to zařídit, aby se věc sama zničila, sama usmrtila, aby se věc stala včas, a nejlépe po uplynutí co nejkratší záruční lhůty, odpadem. Koupit náhradní díl k opravě poškozené věci se už dnes nenosí. Součástky už při výrobě záměrně poškozených věcí či jejich součástí jsou schválně tak drahé, že se nevyplatí opravovat, že se vyplatí věc vyhodit, přetvořit ji v odpad a koupit si věc novou. Nový odpad. Produkce nových věcí je den ode dne intenzivnější. Nechceme však vidět, to vidění je nám zastíráno, že jde především o produkci odpadu. Největšího bohatství světa. Které však svět pozvolna ničí a ve kterém se jednoho dne utopíme.

Roman Sikora, Dodo Gombár, Roman Holý

POPELÁŘI

MUZIKÁL PO NAŠEM 

REŽIE                                     Dodo Gombár

LIBRETO                                Roman Sikora, Dodo Gombár

HUDBA                                   Roman Holý

DRAMATURGIE                      Lucie Kolouchová, Libor Vodička

SCÉNA                                    Marek Hollý

KOSTÝMY                               Lenka Odvárková

POHYBOVÁ SPOLUPRÁCE   Václav Muška

PRODUKCE                             Jitka Dvořáková

ASISTENTKA REŽIE               Blanka Popková

 

OSOBY A OBSAZENÍ

JARMILA, majitelka Klára Cibulková

PROFESOR, popelář Miroslav Hruška

TURISTA, popelář Robert Jašków

SBĚRATEL, popelář Tomáš Pavelka

DON JUAN, popelář Patrik Děrgel

MLADÝ, popelář Tomáš Červinek

MARIE, manželka Andrea Buršová

PETRA, sestra Zuzana Onufráková

ŽANETA, cizinka Réka Derzsi

Dále hrají              Blanka Popková a Adam Vacula

 

KDO JE KDO: 

Spoluautor libreta ROMAN SIKORA

Narozen 3. července 1970, Třinec.

V roce 1988 maturoval na SOU hutnickém Třinec v oboru mechanik automatizační techniky. Od 1988 do 1992 pracoval v Třineckých železárnách jako elektrikář, po základní vojenské službě (1989-91) jako zámečník údržby kolejí. V letech 1993-1999 studoval na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. První dva roky činoherní režii v ateliéru prof. Aloise Hajdy, zbylá léta činoherní dramaturgii ve Studiu D prof. Bořivoje Srby. Od roku 1995 pracoval 12 let jako noční recepční v Městském divadle Brno. 

V roce 1998 získala jeho hra Smetení Antigony 2. místo v soutěži o nejlepší českou divadelní hru Nadace Alfréda Radoka. O rok později stál u zrodu Internetového divadelního časopisu věcné zuřivosti Yorick. Po rozkolu v původní redakci Literárních novin v roce 2005 vstoupil do tohoto týdeníku jako šéf rubriky Umění. Pracoval tam až do roku 2009. V roce 2007 se z Brna přestěhoval do Prahy. Při založení internetového Deníku Referendum se stal jeho redaktorem pro oblast divadla, posléze vedoucím celé kulturní rubriky. Od roku 2011 do DR přispívá už jen jako externí autor. 

Po přesídlení do Prahy začal jako divadelní recenzent spolupracovat také s Českým rozhlasem 3 Vltava a Lidovými novinami. Od roku 2011 působí jako externí pedagog na pražské DAMU. V lednu 2011 měla premiéru jeho zatím nejúspěšnější divadelní hra Zpověď masochisty napsaná v rámci rezidence Centra současné dramatiky při Divadle Letí. Inscenace se později hrála v rámci projektu Švandova divadla Hyde Park. 

 

Spoluautor libreta DODO GOMBÁR

Narozen 3. Června 1973, Trnava (Slovensko)

Umělecký šéf a kmenový režisér Švandova divadla na Smíchově od září 2010.  Svou první sezónu tu otvíral Dorstovým Merlinem, na smíchovské scéně uváděným ve dvou samostatných inscenacích Merlin: Zrození a Merlin: Grál. Pro ŠD dále inscenoval např. Crash u potoka, moderní přepis románu Karoliny Světlé, brutální outsiderskou grotesku Eskalátor spjatou s nedalekou stanicí metra Anděl nebo současný text Vladimirova děvka o jednom podivuhodném setkání hospodského a hosta s Michalem Dlouhým v hlavní roli.

V roce 2011 dokončil film Smíchov pláče, Brooklyn spí (scénář, režie). Na smíchovské scéně režíroval i cyklus zhudebněných balad Český kalendář, na němž spolupracoval s Michalem Horáčkem. V říjnu 2013  uvedl premiéru vlastní adaptace knihy porevolučních esejů a textů Karla Kryla Země Lhostejnost. K jeho zdařilým počinům na jiných scénách patří také hra Žítkovské bohyně podle knižního bestselleru Kateřiny Tučkové, kterou uvedl v březnu 2014 v Městském divadle Zlín.

Dvakrát slavil úspěch jako dramatik v soutěži Ceny Alfréda Radoka s texty Hugo Karas a Třetí věk, do finále Cen Alfréda Radoka se dostala i jeho hra Bez Boha dom.  Mezinárodně úspěšný je také jeho autorský divadelní počin Mezi nebem a ženou. Pro letní přehlídku „Báječné léto s Michalem Vieweghem“ zadaptoval Biomanželku, pod Románem pro ženy je podepsán jako spoluautor. Za cyklus „Hyde-Park“ – projekt „krátkometrážních“ premiér ve Studiu Švandova divadla, o jejichž rozpracování do podoby celovečerního představení rozhodují sami diváci - získal nominaci na cenu Divadelních novin. 

Autor hudby ROMAN HOLÝ

Narozen 23. února 1966, Sušice. 

Český hudební skladatel, zpěvák a především producent. Je frontmanem a producentem skupin J.A.R. a Monkey Business a hovoří se o něm jako o předním šiřiteli funkové hudby v České republice. Skupinu J.A.R. založil 17. 11. 1989 s Otou Klempířem a Michaelem Viktoříkem. Ještě před založením Monkey Business v roce 1999 založil skupinu Sexy Dancers, se kterou vydal a jíž produkoval jediné album Butcher's On The Road v roce 1998. Skupina se po krátkém koncertování rozpadla. Spolu s Ondřejem Brouskem nahrál a produkoval v roce 2004 soundtrack k fiktivnímu neexistujícímu filmu Crushing Bliss. Je autorem hudby k několika televizním či celovečerním filmům, například: Doblba!, Experti, Zatracení či Pohádkář. Spolu s Matějem Ruppertem vystupuje v projektu G-Point Hunters (vystupuje s nimi i Tereza Černochová). V České televizi moderoval televizní pořad Kinobox. Počátkem roku 2010 založil se zpěvákem skupiny Monkey Business Matějem Ruppertem novou kapelu Neruda, které vyšlo debutové stejnojmenné album Neruda u labelu EMI. Je také velkým sběratelem klávesových nástrojů, které se snaží udržovat v plně provozuschopném stavu. Se Švandovým divadlem spolupracoval už na inscenaci Doda Gombára Merlin.

Fotografie a text: Švandovo divadlo PR

Komentáře

comments powered by Disqus