Paulie Garand: věčný téma všech hudebníků je jejich práce versus žena a její požadavky

INTERVIEW Úterý, 18. srpen 2015 @ 12:00   |   
Petr
  |   

Kdysi mámin hodnej syn z Liberce. Harant z Hoodu, kde imprese ulic tvoří nonstop. Potom retard v hlavní roli s monoklem z Beverly Hills, co de s větrem a čte si psaní z lahve. A teď samotář, co zázračně kvílí na molu. Paulie Garand. Ukoj svou vášeň v řádcích rapovýho talentu ze severu.

Ahoj Paulie. Od našeho prvního rozhovoru uběhlo už pár let, koukám, psal se rok 2011. Děs. Ale k věci, rád tě vidím! Na úvod mi řekni, jsi šťastný?

Dneska ráno jsem se probudil šťastnej. Pak jsem ale šel ke kompu střihat klip a řešit administrativní blbosti a momentálně nejsem šťastnej a jsem naprosto rozzuřenej člověk. Komp ze mě dělá za poslední dobu dost nepříčetnýho magora. Stanu se natěračem plotů. To je práce, která mě uklidňuje, nebo půjdu ve šlépějích svýho bratra, natáhnu pár pláten, zmizim a objevim se za půl roku s výstavou.

Tvůj hlas tě živí. To je fakt. Lákalo tě jít cestou dabingu, rádiové show, moderování?

Dřív jsem točil krátkometrážní snímky. Nejzásadnějším dílem byl Narcis, kdy jsem po vzoru Woodyho Allena použil vnitřní monolog a na to konto mi psalo dost lidí, že mám vypravěčskej hlas a jestli nechci namlouvat různý příběhy. Plánoval jsem, že dabing zkusim, ale lidi mě uslyšej zas až v dalšim mym krátkometrážnim bijáku, kterej bude dělanej opět formou vnitřního monologu, poběžej jenom obrázky a já do toho budu vyprávět košatej příběh. Teď jsem byl točit v New Yorku, mám pár povedenejch záběrů s kámošem a plánuju sestříhat spontánní snímek pod názvem „Obtloustlý majitel prosperujících barů sám v New Yorku“. (haha)

Odbočím lehce stranou. Napadlo mě to nedávno. Je možný mít vůbec nějak fungující vztah s tvým záběrem? Koncerty, klipy, brand..

Já se zamiloval v době, kdy jsem tak nějak vystřelil a najednou se sesypala spousta koncertů, rozhovorů, zájmů… A vlastně to díky tomu nevydrželo. Věčný téma všech hudebníků je jejich práce versus žena a její požadavky. A je těžký najít někoho, kdo to bude plně chápat, nebo nebude dělat zbytečný dusno. Nicméně neuběhl ani rok a potkal sem ženu, se kterou je to ve všech ohledech zatim super, ale i přes to nemůžu vlastně říct, jestli jde mít dlouhodobej fungující vztah, když děláš tuhle branži.

Ale zkoušíš to?

Tak samozřejmě. Je to skvělá výzva.

Ano, kdo sleduje tvůj instagram, tak to ví. (smích) A teď to odlehčíme. Stále u tebe nekotví Mustang nebo Camaro?

Chvíli to vypadalo, že si nějakýho veterána fakt pořídim, ale stále nekotví. Řidičák jsem si udělal až teprve nedávno a zakotvil u oktávky, se kterou sem teda mega spokojenej. Do budoucna je ale samozřejmě pořád mym snem hejčkat si v garáži nějakej skvost. Teď sem se při natáčení klipu "Šípy" zamiloval do starýho Volkswagena. S timhle hippie busem bych chtěl křižovat mapu jenom s holkou, skejtem, psem a svobodou.

Chápu. Molo. Album roku 2014. K tomu kolekce GB. Povedenej vizuál. Když se podíváš zpětně, nepochybuji, že se ta tuna práce vyplatila. Čeho si vážíš nejvíce? Nějaké konkrétní spolupráce, podpory fanoušků..

Vážim si toho, že jsem dokázal udělat desku, která drží při sobě a má ucelenej koncept. Vlastně i díky tomu se stala tak vyhledávanou a výjimečnou, protože to tady nedělá moc interpretů, že by si vzali nějakej motiv a dali desce přesnej ksicht. Díky tomu, že je moje nejoblíbenější kniha "Martin Eden" od Jacka Londona, která je námořníkovi, kterej se dostane do vyšší společnosti, začne psát a konfrontuje se najednou s jinym okolím, tak tady to téma ve mě zůstávalo a vykrystalizovalo s touhle deskou. A co se týče brandu, tak si vážim spolupráce s Homies Wonderland, s touhle prestižní značkou přímo z New Yorku.

Už jsem to naťukl. Garand Brand. Tvoje značka, tvůj merch, tvoje vize. Vzhledem k tomu, že jsem sám na poslední chvíli stihl nakoupit bych řekl, že se zatraceně daří. Nezůstáváš jen u klasického merche, zkoušíš dřevěné psí známky, ponožky a dokonce i kvalitní bundy ve spolupráci s Homies Wonderland. Jak vybíráš designy, tvoříš návrhy sám?

Většinou se snažim mít všechno pod kontrolou a dohlížet na to úplně stoprocentně. Je to tak, že zadám téma grafikům, oni mi posílaj svý nápady, společně to doladíme a ve finální fázi si to docizelujou ve svejch programech. Je to takový prokousávání se nápadama. A jaks říkal, že se ti poštěstilo něco si pořídit, i když sice na poslední chvíli… tak holt je to tak, že do toho vkládáme tolik úsilí, že po tom ty lidi pak skočej a nemáme ani moc šancí nechat něco stranou. 

Netajíš se spokojeností s tvorbou Kennyho. Nový studio. V plánu je další deska. Prozradíš námět, vize, termín?

Měl jsem nápad, že bych udělal zas nějaký téma, motiv, kterej bych přetavil do konceptu desky, ale nakonec tomu necháme volnej průběh. Plán byl zabalit desku do hávu indiánství, protože mě ty motivy děsně bavěj, ale nakonec to bude vlastně taková koláž témat, kde najdeš striktní floutkoviny, indie věci, nebo lovesong. Teď vyšli Šípy, který maj indiánskej vizuál, ale rozhodně se na to nebudu upínat. Deska by měla vyjít během listopadu a je jasný, že se bude křtít v Libereckym Golfbaru. (kde probíhal i tento rozhovor - pozn. red.) Už je i zabookovanej termín, tak musíme šlápnout do koní, aby všechno klaplo.

Novej klip, Prdele v plamenech. Co vlastně další spolupráce s DJ Wichem? Na první desce song Na zem, pak singl Kde to začlo.

Měl jsem v plánu oslovit Wiche s tím, že by se udělalo nějaký EP, což neřikám, že se bude aktuálně řešit, ale je možný, že to někdy bude, co já vím. Ale ty Prdele vznikly dost spontálně, kdy mi Wich poslal nějaký beaty, já jsem si vybral tenhle, napsal do toho hned tuhle pančlajn věc, což u mě není moc obvyklí, já si vybírám většinou jiný témata, než je samotnej rap a vlastně boj proti haters, nebo je to vždycky zabalený do jinýho hávu. Ale měl jsem chuť napsat takovouhle striktní věc. A pak jsem přemejšlel koho do toho pozvat. Tak jsem oslovil Separa, kterej mi za dva dny poslal hotovou sloku. Což není vůbec zvykem. Většinou se čeká měsíc, dva. Takže jsem měl ohromnou radost. Měl jsem nápad na klip. A vyšla z toho podle mě docela kontroverzní věc, kterou lidi řešej. Což byl trochu záměr ukázat, že jsem se nezasek v jednom bodě. A dokážu napsat i takovouhle poctivou rapovou věc.

A počkej, bude singl Prdele v plamenech na tvý nový desce?

Kenny už maká na remixu, takže jí tam určitě najdeš. Akorát v novym kabátě.

Jedna tour za druhou. Prozraď, co tě za ty rok nejvíc štve. Asi kromě jídla z benzínek a stavu „dálnice” D1… ?

Úplně na plný čáře vedou zvukaři, který jsou samozřejmě nejchytřejší na světě, ale výsledek je mnohy neposlouchatelnej. Na mnoha koncertech zvuk není to, co by měl bejt a to je ten největší kámen úrazu. To mě dohání k šílenosti. (haha) Posíláme rider, kde máme jasně napsaný požadavky a i když je odsouhlasenej, tak tomu ve výsledku mnohy není. Díky bohu ale nejsme lůzři a vždycky si nějak poradíme. Někdy si to musíme dokonce zvučit sami, což je za přítomnosti zvukaře největší výsměch.

Jaký máš fanoušky, stojej za každýho počasí?

Co se týče věrnosti fanoušků, tak si myslim, že mám skvělou základnu lidí, který se mnou držej. Teď jsme hráli na fesťáku, kde pršelo vlastně jenom na náš koncert. Lidi tam stáli s deštníkama, bez deštníků, bez triček a v naprostý euforii drželi celej koncert. Na tom podle mě poznáš trochu věrnost fans, je to ukázka, že těm lidem nejseš jedno a chtěj to s tebou dát. S čim maj fans obecně největší problém je to, když trochu vybočíš ze svýho repertoáru. To je ale naopak supr sejto. Ty věrný zůstanou, někdo mě přestane sledovat, nebo to někoho novýho zase přiláká. Díky fans jsem tam, kde jsem. Děkuju.

A nakonec. Už se chystáš na ten krátkometrážní film na motivy povídky Woodyho Allena? V hlavních rolích: Pavel Liška, Jakub Děkan, Vilma Cibulková a DJ Wich? (viz interview z roku 2014)

Tady tu nádhernou věc bych chtěl někdy natočit, ale v blízkým horizontu to fakt nevidim. Až budu mít jistotu, že nemám potřebu nic sdělovat a že si můžu dát oraz, tak vemu komp na dva měsíce někam na chatu, dám se do psaní scénáře a pak to natočim. Momentálně na to ale není čas, ale chtěl bych to dát, protože to bude něco totálně skvělýho.

Díky za rozhovor. Ať se zatraceně daří, stojíme za tebou! Buď in :-)

Taky díky!

Fotografie: Paulie Garand Facebook

Komentáře

comments powered by Disqus