Paulie Garand: pokud je člověk vnímavej, nezůstává na jednom místě

INTERVIEW Pondělí, 5. listopad 2012 @ 18:00   |   
Petr
  |   

Z haranta retardem. Ano, takový měl být původní nadpis a vlastně se tak jmenovala i celá pracovní verze rozhovoru s libereckým don Quijote a snad i Casanovou – Pauliem Garantem. Paulieho vývoj sleduji od začátků, ještě než začala slavná – a pro Paulieho zlomová – kariéra s politickým zbojníkem Lipem. Projekt BPM. Básnici před mikrofonem.

Tehdy se začíná psát historie podještědského rapování. Proto mohl následně Paulie při zlínských studiích narazil na Pepka aka Ideu aka otce Ty Nikdy labelu a proto ho dnes zná téměř každý. Ty Nikdy, to je design, merchandise, Cd’s a samozřejmě hudba. Ty Nikdy je prostě tvůrčí label. Co Paulie chystá nového? Co by rád změnil? A proč se na svém albu věnuje vážnějším tématům? O tom všem a ještě o holkách jsme se bavili pro BE IN MAGazine.

Ahoj Paulie, rád Tě po čase vidím. Konečně jsme si našli chvilku a zrovna to vyšlo na dny, kdy je Tvé nové CD v prodeji. Zase utekl rok. Tak povídej, jak se CD prodává? Zajímá mě spíš digitální prodej, tedy iTunes, Bandcamp.. A jak se CD stahuje po pirátsku?

Je snad na výsost jasný, že si díky český kulturní nátuře stáhne desku devadesát procent posluchačů. Lidi se odnaučili kupovat Cds, strhávat fólii a na gauči pak při poslechu v klidu listovat bookletem. Je mi z toho zle, ale v našich luzích a hájích už to asi jiný nebude. Každej si poslechne desku na youtube , nebo stáhne ze všemožnejch serverů. Každej sedí ve svý krysí díře u kompu, láduje se zbytkem pizzy, lemtá colu a při poslechu muziky dělá dalších milión věcí kolem včetně neustálýho chat-mástření na facebooku.

Zajímal by mě průzkum, kolik lidí si ještě vklidu dokáže poslechnout muziku, aniž by neklikala v kompu na milardu dalších píčovin. Je to čim dál větší průser, tak alespoň trochu doufám, že existuje určitý procento fans, který vnímaj a poslouchaj moji muziku, stejně jako já vnímám a poslouchám svoje oblíbený inteprety. Co se týče fyzickej nosičů, prodala se asi polovina desek, což je celkem fajn. Digitální prodeje moc nesleduju, ale nebude to žádnej zázrak. Tohle je spíš otázka na Label a lidi, co to maj v kompetenci.

Booklet alba mě zaujal a popisoval jsem to už v recenzi na desku, tedy, nafoceno je to všechno Zenitem a postprodukci si vzal do potetované ruky náš společný kamarád Lukáš Knot aka Lukewick. Jak vůbec vznikl nápad jít po hlavě do devadesátých let? Vždyť tehdy nám bylo pár let, jsme stejně staří :-)

Chtěl jsem desce dát koncept a díky tomu, že se věnuju audiovizuální tvorbě, studoval sem filmovou školu a sem nostalgickej dement, co miluje bijáky, to byla jasná volba. Jako malej sem vysedával celý dny v gauči, ládoval VHSky do videa a sledoval akční béčka z devadesátek. Van Damme, Arnold & Stallone – to bylo svatý trio. Mám doma dokonce i kroniku s výstřižkama těhle hrdinů, která si zahrála právě i v bookletu. Deska je pak prokládaná odkazama a hláškama na to téma, takže jinej look bejt ani nemohl.

Když si dovolím srovnání s debutovým Harantem, na desce V hlavní roli si přitvrdil, je vážnější a sype ze sebe spousty myšlenek tak rychle, že jeden poslech prostě nestačí. Co se stalo, co Tě tak zásadně ovlivnilo?

Moje tvorba nebyla nikdy přímočará. Ani na Harantovi. Když už tam nebyli vážnější témata, nebo zpovědi, byla tam hra s výrazama, slovní přesmyčky a mezitím taky spousta myšlenek. Mám rád, když si nějakej track pustíš po X-tý a stejně tam najdeš něco novýho – hlášku, rým, myšlenku. Tohle miluju na Katově tvorbě z Prago Union.  Nemyslím si, že sem přitvrdil, nebo mě něco zásadního ovlivnilo. S každou novou deskou chci přijít trochu s něčím jiným. Proto se neopakuje Harant. Nemusí to bejt jen výraz muziky, co se mění, ale i texty, sdělení, pohled na život. Pokud je člověk vnímavej, nezůstává na jednom místě a snaží se s každým novým produktem věci alespoň trochu obměnit.

Tvůj úspěch při singlu Flowtci společně s RESTem byl pro mě nečekaný, máte ambice vydat společné CD? Fanoušci by to dle ohlasů jen ocenili.

Když jsme minulý léto nahrávali věci jako „Du s větrem“, „Nebeská“, nebo „Flowtci“, měli jsme ambice udělat společnej projekt. Pak se to přeneslo ve spolupráci s celým týmem Ty Nikdy a vznikla deska Label. Já si vzal první dva jmenovaný tracky na novou desku a „Flowtci“ se vypustili jako samostatnej singl. Restovski teď maká na svejch věcech. Dlouho jsme se o tom nebavili, ale je možný, že něco takovýho jako společný CD tady jednou vznikne.

V klipu Retard je spousta mladých holek, nahý zadek i výstřihy. Odpověz, jak chceš, klidně diplomaticky, ale co Paulie a fanynky? Dá se to vůbec stíhat? :-)

Ono je toho tolik, že to na koncertech vnímám skoro až roboticky. Nechci, aby to vyznělo blbě, a není to tak, že bych byl ignorant, ale většinou to funguje na bázi – pozdrav, fotka, pár slov, pozdrav. Nechci bejt ješitnej idiot, abych dělal jak je kurva náročný se s někým vyfotit. Sem rád za každýho člověka, co poslouchá mojí muziku. Škoda, že se málokdy stane, že by někdo přišel s kloudnejma otázkama, nebo si v klidu dospěle bez povyku přišel koupit triko a CD. Tyhle lidi sou většinou někde na baru a chápu, že se jim nechce mezi ten var holek.

Co se týče výstřihů a zadků v klipu, sou to všechno kámošky z Liberce, který stojej za to zaznamenat, ať už sou pak jakkoliv nasraný. Prezentovat prdel, kterou pak vidí půl miliónů lidí, je slušná prdel.

Psaní v láhvi mě dostalo svou melancholií, upřímností a lítostí. Je to Paulie v poloze, kde ho krom Kotěte na minulé desce neznám. Používáš rapování jako terapii?

U případů jako je tento – ANO. Nejlepší terapie je vypsat se z problémů. Když mě něco tíží a povede se mi to solidně převíst na papír, vím, že sem tu věc přetavil v to nejlepší, co jsem mohl. Místo toho, aby mě to štvalo, sem nakonec vlastně rád, že se to přihodilo a mohl sem z toho vysochat track. Je to v podstatě trochu zmrdovina.

Děkuji za rozhovor a těším se brzy na viděnou!

See ya!

Fotografie: Paulie Garand Facebook

Komentáře

comments powered by Disqus