Patrik Hábl: živelně abstraktní rovina v Doxu

Jakým způsobem lze v současné malbě transformovat krajinu? A jak silně může působit abstrakce na pomezí malby a grafiky na diváka stojícího před velkoformátovým obrazem, který se táhne po celém obvodu místnosti? Díla malíře Patrika Hábla vám ukáží zajímavou cestu přeměny přírodních scenérií do výrazně expresivní abstraktní roviny.

Téma krajiny bylo v průběhu celé historie umění velmi oblíbené. Nyní se ale může zdát, že v nadcházející generaci malířů a výtvarníků jsou přírodní scenérie spíše potlačené či úplně vymýcené. S tímto tvrzením bych ale nesouhlasila. Centrum současného umění Dox připravilo výstavu ukazující dílo malíře nadcházející generace Patrika Hábla, kde je krajina silně zastoupena, ale jinak, než jsme zvyklí. Expozice ukazuje rozměrná plátna plná abstraktních forem, nánosů barev či hmoty. Výrazný Háblův rukopis, se kterým zaujal již na předchozích výstavách, je plný exprese. Ve spojení se zajímavými koncepčními idejemi tvoří velmi kultivovanou prezentaci nového způsobu malby krajiny. Jako výrazový prostředek autor využívá abstrakci i její duchovní stránku. Celou expozici s názvem „Transformace krajiny“ můžete navštívit od 3. května 2013.

Malíř a výtvarník Patrik Hábl (1975) vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze pod vedením profesora Pavla Nešlehy  a také se zúčastnil několika studijních pobytů. Například v roce 1997 pobýval na Akademii Muchina v Petrohradu. Mimo rozsáhlé výstavní činnosti, jak samostatné, tak i kolektivní, má autor za sebou několik účastí na malířských sympoziích v Čechách i ve světě. Významným mezníkem v umělcově tvorbě byl „Salon umění“, který probíhal v centru Dox na jaře 2012. Tam se stal Patrik Hábl jednoznačným vítězem a získal cenu návštěvníků za nejlepší dílo. Tento úspěch mu zaručil možnost samostatné prezentace jeho děl v Doxu. Výstava „Transformace krajiny“ je tedy vyvrcholením tohoto velkého a trochu kontroverzního projektu ( Na Salon umění, odkazující se k Salónu odmítnutých v Paříži, se totiž snesla i ne zrovna pozitivní kritika ze strany odborné veřejnosti. Ta vyčítala galerii, že díla mohl přinést kdokoliv. pozn. redakce). Ale ráda bych citovala ředitele centra Dox Leoše Válka, který hovořil na vernisáži výstavy: „Odborníci, kurátoři a specialisté umění těžce podceňují laickou veřejnost. Měli bychom odstranit všechny předsudky, styl, typy a klišé, a vidět umění novýma očima. A to je vlastně to nejdůležitější.“ S tímto tvrzením jsem určitě za jedno.

Celá prezentace tvorby Patrika Hábla se rozprostírá do tří pater výstavní věže Doxu. V její první části jsou vystaveny obrazy z projektu „Koncept originality“, ve kterém si autor pohrává s velmi ožehavým tématem, a to úzkým vztahem mezi kopií a originálem. Umělec zaujatý touto myšlenkou požádal během účasti na mezinárodním bienále v Pekingu v roce 2010 šest výtvarníků, pocházejících z Číny, Brazílie, Indie, Afriky a také Ameriky, aby vytvořili kopii jeho vybraného díla. Měla to být jakási sonda týkající se práv duševního vlastnictví a originality samotného obrazu. „Kladl jsem si otázku, jestli v dnešní době ještě někoho obraz zajímá, a za sebe jsem přesvědčen, že ano . Obraz je silné nepřenosné médium,“ vysvětluje autor. Jak dopadl tento zajímavý pokus a jak se liší jednotlivá díla, se můžou návštěvníci přesvědčit v první místnosti, kde jsou vedle sebe vystavena. Na diváka po jejich zhlédnutí spadá velmi důležitý úkol, a to správně určit, odkud pochází jednotlivá plátna a které z nich je Háblův originál. Když správně vyplníte tuto anketu, dostanete na oplátku umělcův katalog. Pokud se vám je ale nepodaří dobře určit, neklesejte na mysli. Alespoň svým názorem podpoříte tento zajímavý pokus a budete moci porovnat, jak tipovali ostatní.

Na „Koncept originality“ navazuje druhé patro reprezentující krajinu v obraze. Autor se snažil pracovat neštětcovým způsobem. Inspirací mu byly zejména japonské dřevoryty z přelomu 19. a 20. století. Jeho díla působí na prostor svou výraznou barevností a hrou tahů štětce i stékajících barev. Vyniká v nich struktura obrazů. Mimo jiné mě velmi zaujal obraz „Japonská krajina IV“, v němž jsem cítila silný energický náboj a povrch plátna mě vtáhl do prostoru malby. Skrytá krajina najednou vynikla a evokovala mi les. Mě osobně rastry březového kmene zabarveného do červených a růžových odstínů nadchly a dílo se mi z celé výstavy zařadilo k favoritům. Který obraz asi zaujme Vás? 

Stěžejním dílem výstavy je tzv. site-specific neboli velkoformátový obraz velký přes 180 metrů čtverečních, který se vine kolem stěn. Prostor naplněný meditativním nádechem Patrik Hábl nazval „Kaple“. Umělec se v díle zabývá nejen různými vztahy a souvislostmi krajiny, jejím odrazem, působením na okolí a způsoby jejího znázorňování. Mezi výstavními patry jsou také dva filmy. Jeden mezi druhým a třetím patrem prezentuje pohyb krajiny z jedoucího vlaku a druhý ukazuje okamžiky, které autor zažívá při práci. 

Výstava Patrika Hábla v Doxu mě zaujala svým konceptem i silným působením obrazů. Právem můžeme umělce označit za jednoho z nejvýraznějších představitelů mladé generace se zajímavým malířským konceptem. Po zhlédnutí celé expozice jsem byla velmi zaujatá, zejména konceptem poslední části (site specific projekt). Je to velký zážitek ocitnout se uprostřed obrazu a vnímat ho ze všech stran. Zajímavé bylo pozorovat toto působení na ostatní diváky. Je pak lehčí uvědomit si, jak moc nás umění může ovlivnit a jak je pro lidi důležité. „Transformaci krajiny“ můžete navštívit až do 1. července 2013.

Patrik Hábl – Transformace krajiny

Centrum současného umění DOX

3. května – 1. července 2013

 

fotografie: Lenka Štědrová

 

více na:

http://www.dox.cz/cs/

http://www.patrikhabl.com/

 

 

 

 

 

Komentáře

comments powered by Disqus