PASTA ONER: graffiti pro mě byla ta největší škola

Pasta Oner je výrazným představitelem českého popartu, který je v současné scéně zastoupen jen minimálně. Jeho malbu můžeme charakterizovat slovy humor a nadsázka. Nyní probíhá jeho výstava Man on fire, ve které prezentuje svá nejnovější díla a kterou si upevňuje svou silnou pozici mezi českými umělci. Více o jeho malbě a graffiti minulosti se dozvíte v našem rozhovoru.

S charismatickým umělcem Zdeňkem Řandou, alias Pastou, jsme se sešli v The Chemistry Gallery v Praze, kde v současné době probíhá jeho již druhá samostatná výstava s názvem "Man on fire". Obklopeni výraznými popartovými obrazy jsme si povídali o jeho začátcích, kdy se věnoval převážně graffiti a street artu. Zjistíte, že graffiti je tvrdá dřina, díky níž si vypracoval svůj styl a jenž pro něj podle jeho slov byla ta největší škola. Konečně jsem se také dozvěděla, jak je to ve skutečnosti s jeho pseudonymem PASTA, který stále využívá a také, z jakého důvodu se začal věnovat klasické malbě na plátno. V našem rozhovoru si můžete přečíst, s čím novým přichází na své současné výstavě a naopak v čem se od té předchozí posunul. To vše a mnohem více se dozvíte v následujících řádcích...

Máš za sebou velmi zajímavou kariéru. Začínal jsi v mládí s graffiti, pak jsi začal se street artem. V současnosti se věnuješ malování a designu. Také si měl na rádiu Wave svůj pořad. Zároveň jsi reprezentoval naši zemi na Expu v Šanghaji. Když se podíváš zpětně na svou činnost, jaké mezníky v tvorbě jsou pro tebe důležité?

Zásadní mezníky v tvorbě nemám. Kdybych ale měl vyzdvihnout nějaký důležitý moment, tak by to byla Šanghaj, respektive Expo2010. Ale všechno se děje tak rychle, pořád přichází další a další momenty, takže ani nestíhám vidět nějaké zásadní mezníky. Vždycky, když dodělám jeden projekt, nebo jsem v půlce, tak zjišťuji, že už je to zase nižší level, než jsem chtěl. Cítím tak, že bych měl jít dávno dál. Jsem totiž dost nedočkavý. Ne že by pro mě tyto momenty nebyly důležité, ale díky tomu vnitřnímu pocitu pro mě nejsou tak zásadní. Expo je určitě dobrý příklad. Byl to náročný a inspirativní projekt na rok, od návrhu po realizaci. Když jsem pak byl v Šanghaji, už mi to nepřipadalo tak zajímavé. Všechno bych nejraději udělal jinak, jiným způsobem. Což je samozřejmě přirozené. Takže žádné zásadní mezníky nevnímám, i když by se dalo říci, že každý velký projekt je svým způsobem mezník.

Do širšího povědomí jsi se dostal svými originálními graffiti a obrazy v ulicích. Vyrazíš si ještě pořád jen tak tvořit do města?

Abych se přiznal, tak obojího je málo. Času i chutě. Občas mě to trkne a mám pocit, že bych měl jít ven. Naposled jsem byl ale třeba loni v zimě. Takže je to už skoro rok, co jsem nikde nebyl. Ale co se týče graffiti, nemyslím si, že by to bylo na začátku mé kariéry. Protože o mě lidi v té době vlastně vůbec nevěděli. Graffiti komunita ano, ale až zpětně, když jsem se stával známější, se začalo mluvit o tom, že jsem dělal nějaké graffiti. Byly to čitelný nápisy, snadno identifikovatelný, kde bylo jasně napsáno PASTA. Až později o mě začala vědět i laická veřejnost. Ale do té doby ne. Graffiti byla a je spíš komunitní věc.

Zmínil jsi svůj pseudonym PASTA. Proč si tak říkáš a z jakého důvodu jsi se rozhodl používat ho i ve své současné autorské tvorbě?

Moc jsem o tom nepřemýšlel. Mít jméno, pod kterým můžu vystupovat, bylo přirozené a byla to nutnost. PASTA vzniklo díky dobré skladbě písmen. Nešlo mi o význam. Mnoho lidí si sice moje jméno spojí s nějakým italským jídlem, ale s tím to vůbec nesouvisí. Je to jen o písmenech. Význam v tom hraje druhou roli. V době, když jsem začal dělat streetart, tak jsem jméno PASTA vnímal jako tubu od zubní pasty, což se i dobře ztvárňovalo. Byla to pro mě výhoda. Je to ale hlavně můj pseudonym, nickname a přezdívka. V podstatě ani neznám moc lidí, kteří by mě oslovovali mým křestním jménem Zdeněk. Tak mi říkají jenom v rodině. Kamarádi mi říkají PASTA nebo různýma zkomoleninama.

Přešel jsi od zdi k obrazům. Co pro tebe pojem „obraz“ znamená?

Svoje první plátna jsem začal dělat přibližně před dvanácti lety. V podstatě je dělám stejně dlouho ne-li víc jak graffiti. Až v současnosti se o tom víc mluví. S obrazem jsem tedy spojen už dlouho a pořád se v malování snažím posouvat. Žádná změna to pro mě není. Graffiti působí na lidi hodně živelně, ale oproti plátnu má spoustu limitů. Například při legálním graffiti, myslím na legální zdi, má všechno přísná pravidla. Předem víš, jaký máš prostor, kde malba začíná a kde zase končí. Je to dopředu rozdělené. Každý writer si odkrokuje své místo, jako plátno. Jenom v jiném měřítku a více technicistně. Graffiti má totiž blíže k technickým oborům jako je typografie, nebo grafický design, než k nějaké abstrakci. Proto pro mě bylo naprosto přirozené malovat na plátno. Lidi, co vzešli ze scény tohoto typu, jako je graffiti nebo streetart, v sobě mají neuvěřitelný motor a brutální chuť něco vytvářet a tvrdě pracovat. A to si myslím že většině výtvarníku mojí generace chybí. Schopnost tvrdě pracovat až do konce. Z toho důvodu pro mě graffiti byla největší škola.

S tvým jménem se často spojují pojmy jako humor, nadsázka, jména jako Roy Lichtenstein či Andy Warhol. Jak bys charakterizoval svou současnou tvorbu ty sám?

Přenášet graffiti nebo streetart do galerie je nesmysl. To by nikdy nefungovalo. Dělalo se to sice v 70. letech, v době kdy to byla úplně nová věc, což bych pochopil. Ale v současnosti to nejde. Vystavovat graffiti, v podobě jako je na ulici, by byla úplně bezpředmětná věc. Vyvíjí se z něj ale různé nové formy. Osobně svou tvorbu charakterizuji jako pop art, vycházející ze streetartu a z graffiti. Je to ale hrozně zavádějící, protože si pod tím lidi představují streetart tak, jak ho znají z ulice, což ve finále tak není. Takže pro svou novou výstavu jsem se definitivně odevzdal škatulce pop art, která není v Čechách moc zastoupená.

V současnosti probíhá v The Chemistry Gallery tvá výstava s názvem Man On Fire. Vnímáš nějaký posun tvojí tvorby oproti předchozí výstavě před dvěma roky? S čím se nyní představuješ?

Určitě jde o velký posun. Obracím se ale k tomu, co jsem řekl již na začátku. Teď to moc nevnímám. Až si dám k sobě katalogy z obou výstav, tak budu moci porovnávat, co je jinak. Kam jsem se posunul. Teď spíš vnímám, že jsem se na současné výstavě pustil do větších projektů a mohl jsem si dovolit víc zainvestovat. Samozřejmě se dá výstava udělat i za pár korun, neříkám že ne, ale pokud člověk chce realizovat velké objekty, jako já, jsou k tomu potřeba peníze. Ze sběru se tenhle typ realizací prostě vyrobit nedá. To vnímám zatím jako největší posun. Co se týče obrazů, ty jsou zase více komplikovanější. Strávil jsem na nich mnohem více času. Další vývoj ale uvidím až s odstupem.

Stejně jako řada jiných umělců, ses zúčastnil populárního projektu hithit.cz, kde se získávají finanční prostředky pro různé počiny. Díky tomu jsi mohl realizovat katalog k současné výstavě. Peníze se vybrali ve velmi krátké době, jak to na tebe zapůsobilo?

Požadovanou částku jsem vybral během dvaceti čtyř hodin. Bylo to ale způsobené i tím, že jsem tam nabídl dvě větší díla, která tvořili skoro osmdesát procent požadované částky. Myslím si, že projekt hithit je pro výtvarníky skvělý způsob financování. Tedy v případě, že se to povede. V momentě, kdy by chyběla byť jen jedna jediná koruna, projekt by se uzavřel a projekt by byl neúspěšný. A to je problém. Je to negativní reklama. Takže jsem částku dal výrazně nižší, než je reálná cena katalogu. Počítal jsem, že zbytek doplatím já. Nakonec se ale vybralo o dost víc, skoro dvojnásobek, takže jsem za to rád. V to jsem na začátku ani nedoufal.

Výstava ti zabrala hodně času. Ale určitě už připravuješ další projekty. Co plánuješ do budoucna?

Teď pořád dojíždí věci spojené se současnou výstavou. Jde o nonstop práci, což je brutálně únavné. Kolikrát ani nevím, kdy půjdu spát. Baví mě to, ale je to hrozně náročné. Takže si slibuji, že si co nejdřív odpočinu. Těším se moc na svátky, že budu mít klid. Ještě nevím, jak rychle po Novém roce půjdu do ateliéru. Je ale fakt, že už jsem si začal skicovat nové věci. Nečekal jsem, že to bude tak rychle. Taky jsem pozvaný Českým centrem v Moskvě do Ruska, na malování velké fasády. Zatím neznám detaily. Teď spíš řeším technické věci, strukturu zdi a techniku. Mělo by to být realizováno snad na jaře. Do té doby budu stoprocentně malovat. Taky jsem teď dokončil design joja pro YoYoFactory, což je americká firma. V lednu by mělo jít na trh a s tím souvisí hodně administrativy. Pořád mám něco rozpracované. Rozhodně se nudit nebudu.

Čeho by si chtěl ve svém oboru do budoucna dosáhnout? Máš nějakou tvůrčí metu?

Upřímně nemám. Soustředím se spíš na přítomnost. Pořád se snažím dělat věci lépe a lépe, a chtěl bych aby i ostatní chtěli víc. Cíle jako takové nemám. Vím, že chci dělat velké věci, objekty. Když mě něco napadne, chtěl bych to zkusit co nejdřív a nenechávat to dlouho v šuplíku. Pro svůj rozvoj potřebuji, aby se věci děly. To znamená, že když něco začnu, taky to dodělám. A byl bych rád, kdyby to tak bylo pořád.

Děkuji ti za rozhovor, doufám že ti vše do budoucna všechno vydaří...

Rád bych ještě řekl, že to, co se mi v životě děje, nepokládám za samozřejmost. Ke všemu přistupuji s obrovskou pokorou. Možná, to ze mě ale není dostatečně cítit. Díky tomu, čím jsem si prošel v minulosti, mám zdravě nastavené hodnoty v životě. Ty se průběžně mění a deformují, což je normální. Tomu se nedá ubránit. Ale i když nejsem věřící, přesto děkuji každé ráno Bohu za to, co mám a za to, kde jsem. Neberu nic jako samozřejmost. Vím že pracovitost a cílevědomost jsou jen kousek z toho, co mi pomáhají. Není to tak, že si všechno člověk vydupe... Musí tomu něco pomáhat zeshora a za to moc děkuji...

To jsi řekl moc hezky. Ještě jednou děkuji za rozhovor.

Já taky děkuji..

O autorovi:

Zdeněk Řanda (1979) je známý pod svým pseudonymem PASTA či PASTA ONER, který pochází z dob kdy se věnoval graffiti. Byl jedním z prvních, kteří se touto novodobou subkulturou sžili a aktivně se podílel na jejím rozvinutí v České Republice. Postupem času se začal zabývat také street artem, díky němuž začal vytvářet objekty a plastiky. Od roku 2001 se aktivně věnuje malbě a grafice. Pastova tvorba je inspirována reklamou, pop kulturou a je plná humoru a nadsázky. Jeho styl je směsicí popartu a odkazů graffiti a street artu. V pražských ulicích už některá z jeho děl na zdech a výzdobách budov „zlidověla“. Mimo jiné se intenzivně podílel se na vzniku první české knihy mapující vývoj graffiti v Čechách s názvem „In Graffiti We Trust“. Na rádiu Wave měl společně s kamarádem a umělcem  Pointem pořad o graffiti a street artu. Jedním z největších úspěchů v jeho dosavadní tvorbě je reprezentace České Republiky na světové výstavě Expo2010 v Šanghaji. Od roku 2009 je zastupován pražskou galerií The Chemistry Gallery. V současné době probíhá jeho druhá samostatná výstava s názvem Man on Fire, která prezentuje obsáhlou tvorbu z posledních dvou let. Žije a pracuje v Praze.

Fotografie: Iva Drdácká (obr. 1 - 6, 8 - 10) a osobní archiv autora (obr.7)

 

Více na:

www.pastaoner.cz/

www.thechemistry.cz/

 

Pasta Oner - Man on Fire

The Chemistry Gallery

29. listopadu 2013 – 11. ledna 2014

Komentáře

comments powered by Disqus