Only The Good Ones: příběh snapshotů v Rudolfinu

Méně než měsíc zbývá do ukončení velmi originální výstavy v pražské Galerii Rudolfinum, která nese název Only The Good Ones (Jen ty dobré). K vidění jsou zde tzv. snapshot fotky neboli momentky, které zachycují společnost v různých prostředích a situacích. Unikátnost celého projektu spočívá v tom, že jde o zachycení banálního okamžiku s minimálním ohledem na uměleckou konvenci. Fotografie jsou plné červených očí, uřezaných hlav, špatného nasvícení. Člověk by si mohl myslet, že jde o fotky nepovedené, jde ovšem o fotky, které nic neskrývají a na nic si nehrají. Jsou zkrátka přirozené.

Nacházíme se ve virtuální éře, v éře Facebooku, Instagramu, Snapchatů a podobných aplikací, kdy v podstatě díky stále se rozvíjejícím technologiím může fotit cokoli téměř kdokoli. Dříve tomu tak ale nebylo – fotilo se pouze fotoaparáty, fotky se musely vyvolávat, tím pádem člověk do poslední chvíle nevěděl, jak vlastně ve finále fotka bude vypadat. Tento proces je výstižně popsán v úvodním slově, které na výstavě naleznete :„Když jste v 90. letech přišli do fotolabu s filmem k vyvolání, čekal vás důvěrně známý rituál. Zatímco osoba za pultem lepila roličku do obálky, na chlopeň vypisovala povinné údaje. Na jméno? 9x13? Lesk nebo mat? Všechny nebo jenom dobrý? „Jenom dobrý“ znamenalo rutinně ty, kde byl hlavní předmět zaostřen, ty, kde byl vůbec nějaký hlavní předmět, kde hlavním předmětem nebyl gigantický růžový palec fotografa v objektivu, nebo kde nešlo třeba o barevnou plochu první fotky při zakládání filmu. Kurátor této výstavy chtěl vždycky všechny. Nejen proto, že nečekané efekty bylo to, co ho zajímalo, ale hlavně proto, že vždycky dumal, jak zaměstnanec fotolabu rozhodne, která je ještě dobrá a která už ne.“

Výstava Only The Good Ones v podstatě pokračuje v tomto duchu přemýšlení nad tím, která fotografie je považována za dobrou a která už není. Tímto uvažováním v podstatě boří mýty a předsudky o nepovedených fotkách, které mnoho z nás ničilo s tím, že jde o ty nevydařené. Právě na této výstavě máte jedinečnou možnost si uvědomit, že jste možná zahodili něco výjimečného, něco co se lišilo od konvencí, a to nutně nemuselo znamenat, že nejde o „ty dobré“ fotky.

Expozice mapuje více jak stoletou snapshotovou historii především amerického úhlu pohledu. K vidění je zde přes 200 děl od různých autorů, například Toda Papageorge, Waltera Pfeiffera, Jacka Piersona, Stephena Shora, Andyho Warhola, Henry Wessela nebo Garryho Winogranda.  Z evropských tvůrců zde naleznete díla německého fotografa s českými kořeny Jürgena Tellera, který spolupracoval například s Victorií Beckham nebo se zpěvačkou Björk. Pro jeho práci je typické, že neprovádí retuše ani úpravy, což dokládá například fotka modelky Kristen McMenamy, která na fotografii vypadá jako obyčejná, nepříliš poutavá žena. Vidět zde můžete i jiné známé tváře, například modelku Kate Moss v době, kdy ještě nikdo neočekával její hvězdnou kariéru nebo fotografii Arnolda Schwarzeneggera od Andyho Warhola.  

Velmi zajímavou sérii fotografií na výstavě vystavuje japonský umělec Nobuyoshi Araki, který nafotil svou ženu v různých situacích. Cyklus nazvaný My wife Yoko považuji za velmi povedený; evokuje plynulý příběh jeho ženy  v různých životních rolích - od romantické duše přes rozvernou milenku až po milující manželku.

„Výstava vypráví dějiny snapshotové estetiky jako příběh provokativní deníkové intimity, poezie všedního dne a rychlého a chytlavého spodního proudu ulice, periodicky oživujících strnulou uměleckou a komerční praxi primitivní silou neuváženého gesta. Absurdita triviálního, sex, večírky, adolescentní úrazy, naivita, noční koupání, intenzivní teď, pokojové rostliny, život v médiích a skrze média: snapshot je rock’n‘roll fotografie.“

Snapshot je rock´n´rollem fotografie! Přesně tak na mě expozice působila. Byla plná něčeho, co na nás denně útočí ze všech dostupných aplikací a především médií. Plná toho syrového, bouřlivého, provokativního, toho co je dnes takříkajíc v kurzu. Výstava v sobě zároveň nese určitou dávku naivity, nezkušenosti, ale i strachu, a proto rozhodně stojí za zhlédnutí. Vždyť kde jinde máme možnost si uvědomit, jak rychle ten čas plyne a kam nás to všechno vůbec posouvá, nežli tam, kde to máme přímo před očima? 

Only The Good Ones: The Snapshot Aesthetic Revisited

Galerie Rudolfinum

24.1. - 6.4. 2014

Vstupné: 130 Kč, snížené 80 Kč

Kurátor: Michal Nanoru

www.galerierudolfinum.cz

Foto: galerierudolfinum.cz, katalog výstavy

Citace: galerierudolfinum.cz, úvodní slovo k výstavě

 

Komentáře

comments powered by Disqus