Nicholas Winton: musí existovat způsob, jak to udělat

Nicholas Winton. Muž, jehož není třeba představovat, protože všichni přeci vědí, co tento šlechetný a statečný muž udělal pro více než 600 českých dětí. V roce 1939 osm měsíců zápasil s časem o záchranu dětí ohrožených okupanty. Ale tato epizoda (ve Wintonově dlouhém životě opravdu jen epizoda), díky níž jej zná celý svět, zdaleka nebyla v jeho očích pro zbytek života zcela určující. Prostě udělal, co musel.

Jaký byl však Wintonův život před a po roce 1939? Čím se stal pro svou rodinu a jak se vlastně připletl do oné slavné záchrany českých dětí? O tom vypráví Wintonova dcera Barbara Wintonová ve své knize Není-li to nemožné.

Barbara Wintonová počíná vyprávění životního příběhu svého otce, jemuž všichni doma říkají Nicky, rokem 1988. V únoru 1988 se totiž Wintonovi změnil život, britská televize BBC jej tehdy vypátrala u jeho dcery a požádala o účast v televizním pořadu Takový je život!. V tomto pořadu pak uveřejnili, že Nicky svým přičiněním zachránil 669 židovských dětí a umožnili jednomu  z „jeho dětí“ přímé setkání se svým zachráncem. Další pocty a pozornost veřejnosti následovaly v rychlém sledu, Nicolas Winton se tak stal oslavovaným hrdinou, dokonce dostal přízvisko britský Schindler. Pro něj osobně to nebylo nic výjimečného, jednoduše se řídil podle svého motta: „Není-li to nemožné, musí existovat způsob, jak to udělat.“ Bylo třeba děti dostat ze země, tak se o to pokusil a podařilo se.

Wintonová se z roku 1988 vrací o více jak sto let nazpátek a předkládá čtenářům celý dlouhý a mnohotvárný život svého otce. Od rodinné historie a rodokmenu jeho rodičů přes školní léta, studia, pracovní i osobní úspěchy i pády, poválečné roky až po současnost. Spolu s tatínkem vzpomíná, jak se chtěl stát letcem RAF, leč nebylo mu to kvůli špatnému zraku umožněno, a mnoho dalšího. Představuje světoznámého a opěvovaného hrdinu jako obyčejného člověka, jako svého otce.

Historii velmi jemně a dovedně promíchává s léty po roce 1988 (tedy po objevení sešitu se záznamy o Kindertransportech do bezpečí Velké Británie) se zážitky svého otce ve veřejném životě, poctami, jimiž byl vyznamenán. Také do příběhu zakomponovala mnoho soukromých zápisků z Wintonovy korespondence a deníků, čímž dosáhla celistvého a pestrého obrazu života jednoho důležitého muže.

Nicholas Winton nemá zaručený recept na dlouhověkost, možná ho prostě příroda, Bůh či osud odměnili za jeho dobrotu. I nyní, ve 105 letech, je stále na světě rád a radost ze života jej pohání kupředu. Změnil život mnoha lidem, a přesto zůstal stále stejně skromný a obyčejný. V knize Není-li to nemožné můžete poznat život muže očima jeho dcery tak, jak ho vidí ona sama. Jako někoho, kdo nikdy nelpěl na minulosti, o pocty nestál a chtěl zůstat jen tím, čím vždy byl – dobrosrdečným, pracovitým a zapáleným pro dobrou věc.

Z Barbařina vyprávění sálá láska a úcta k rodině a otci, která se mísí s touhou demytizovat jeho osobu a představit jej jako „rozkošného, rezolutního, sebestředného a zlobivého tatínka“. A to se jí, myslím, dokonale podařilo.

NENÍ-LI TO NEMOŽNÉ, Barbara Wintonová
Vydalo nakladatelství Argo, v roce 2014
www.argo.cz

Komentáře

comments powered by Disqus