Jan Kotík: Veletržní palác roztančily nejen pseudofigury

Národní galerie nyní představuje ve Veletržním paláci unikátní retrospektivní expozici Jana Kotíka, žijícího v letech 1916 až 2002. Výstava bude k vidění až do března příštího roku a můžete se těšit na širokou přehlídku obrazů, plastik, užitého umění a mnoho dalších artefaktů tohoto umělce.

Výstava zaznamenává průřez celou tvorbou Jana Kotíka. Umělec většinu obrazů vytvořil pomocí oleje na plátno, akrylu na překližku nebo v kombinaci oleje s akrylem na překližce. Některá z děl jsou řešena trojrozměrně, což jen podtrhuje jejich živost. Velmi zdařilý je objekt, který má obraz obrácený směrem dovnitř. Tvoří jakýsi sloup a vy obrazovou plochu nikdy nemáte šanci vidět úplně celou. Je to kouzelné a záhadné především v tom, že tento obraz vám jako jediný z celé expozice zůstane částečně skryt.

Většina obrazů a plastik je bez názvu, pokud ho ovšem mají, tak je vždy trefný a mnohdy i vtipný. Název, který nejvíce zaujal mě, byl k obrazu z druhé poloviny 80. let a zněl: „Pseudofigura (která ale o tom neví)“. Zde je vidět, jak pro Jana Kotíka byla jeho díla nečím živým, nečím, co má duši. To lze dobře poznat i z dokumentu, který na výstavě můžete zhlédnout. Expozice je velmi rozsáhlá, zaručené vás ale nudit nebude. Je zde možné objevovat nespočet tvarů, barev a pocitů, které umělec chtěl svými díly vyjádřit. Chvílemi máte dokonce pocit, že k vám obrazy dokonce promlouvají.

Co k vám promlouvá zcela jistě, jsou krátké texty na zdech, které každý celek oddělují. Na výstavě je celkem patnáct takových cyklů, každý se zabývá určitým obdobím, kterým si Kotík procházel. Ke každému celku je i samostatné vyprávění přímo od Jana Kotíka, na výstavě ovšem v češtině některé chyběly a nedaly se nikde sehnat. To byla trochu škoda, protože člověk, který si chce opravdu Kotíkovy myšlenky přečíst v celku a pochopit tak obsah celého jeho díla, nemá tu možnost.

Hlavní myšlenka každého cyklu je ale vždy červeným písmem zachycena na zdi, takže o poselství jednotlivých částí výstavy rozhodně nepřijdete. V prvním celku začínal Kotík od Platóna: „Tak Platon, zatímco v jedné situaci rozsvěcoval myšlení a život, v druhé (stejně tak mu vzdálené) působil jako likvidační prostředek na nejvyšší metu lidské existence: na tvorbu.“ a poslední celek výstavy uzavírá tolik aktuální téma, kýč: „Proto je kýč velmi vhodným prostředkem pro propagandu a popularizaci čehokoliv. Je totiž svojí jednostrannou jednoduchostí každému „srozumitelný“.

Stejně tak, jako se vyvíjely Kotíkovy myšlenky od antiky po naši dobu, lze na výstavě velmi dobře vypozorovat, jak se vyvíjelo i jeho dílo - od figurální až po konceptuální malbu. Jan Kotík byl celý život zaujatý tématem podstaty malířského díla a jeho rolí ve společnosti. Jeho hlavním zaměřením byl malířský objekt, který během svého uměleckého života několikrát transformoval. Ačkoli je výstava tvořena chronologicky, několik děl je instalováno v jednom prostoru z různých časových období, aby si návštěvníci mohli dobře všimnout postupné obměny malířského objektu. Struktura výstavy se pak zaměřuje především na umělcovy průzkumy možností malby, což je velmi zajímavé a pro expozici oživující.

Jan Kotík se narodil v roce 1916 v Turnově a vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze. Působil v umělecké Skupině 42, s čímž byla spjata i jeho raná tvorba, vycházející z posurrealistické a pokubistické estetiky. Kotík je také autorem četných publikací. Zajímala ho především sféra skla a jeho skleněné výtvory lze spatřit i na této výstavě. V padesátých letech se řadil v české kulturní sféře k velmi výrazným osobnostem s tendencí k informelu. Během šedesátých let pak proměnil uspořádání obrazové plochy, roku 1969 získal stipendium v Berlíně a do Prahy se už nevrátil. V sedmdesátých letech posílil ve své tvorbě konceptuální rozměr umění a v osmdesátých letech se opět částečně vrátil k figurálním tvarům, které nazýval „pseudofigurami“. Závěrečné období Kotíkovy umělecké tvorby je poznamenáno snahou o komplexní pohled, kdy se dílo snažil vnímat jako otevřený proces. V roce 1997 získal Cenu Freda Thielera za malbu. Zemřel v Berlíně roku 2002 ve věku 86 let.

Výstava Jana Kotíka ve Veletržním paláci jistě stojí za návštěvu. Především díky její rozsáhlosti a rozmanitosti v ní každý člověk může objevit to své, co ho vezme nejvíc za srdce. Mě osobně uchvátila stěna s trojúhelníky, které jsou tvořeny každý na jiný způsob. To ale nebylo zcela to jediné. Jan Kotík zkrátka je a bude umělcem hodným obdivu a tak doufám, že ho brzy půjdete obdivovat i vy. 

Jan Kotík 1916 - 2002

Národní galerie v Praze, Veletržní palác

18.10. 2013 - 23.3. 2014

Vstupné: 100 Kč, snížené 50 Kč

Kurátor: Iva Mladičová

www.ngprague.cz

Foto: Radka Mikulíková, Citace: plocha výstavního prostoru

Komentáře

comments powered by Disqus