Divadlo v Řeznické: Zelda - manželka spisovatele

Divadelní představení Zelda – manželka spisovatele, které mělo premiéru v pátek, 29. listopadu, je již třetí inscenací amatérského divadelního spolku Chrchel. Vyprodaný sál a nadšené ovace publika vám mohou napovědět, jaký úspěch divadelní hra měla. Já vám ji nyní v několika řádcích ještě detailněji přiblížím.

Roli Zeldy ztvárňují tři herečky (Jana Štíplová, Andrea Litvanová a Adéla Hrdličková), čímž je skvěle vystižena myšlenka Zeldiny schizofrenie. Každá představitelka zobrazila jedno ze Zeldiných výraznějších „já“: spisovatelku, malířku a baletku. Role jejího muže,  velkého spisovatele F. S. Fitzgeralda se také velmi dobře zhostil Jan Krejčí. Je všeobecně známo, že život se Zeldou neměl Scott nikterak jednoduchý. Tato inscenace nám však ukazuje známý příběh trochu jinýma očima - očima, kterým nikdo nevěnoval tolik pozornosti, jako se věnovalo tvůrci Velkého Gatsbyho. Očima jeho manželky, manželky spisovatele, jižanské krásky, ženy beze jména.

Příběh popisuje Zeldin život od raného mladí a setkání s Fitzgeraldem, až po její poslední dny v sanatoriu, kde osm let po smrti svého muže zemřela. Je ironické si uvědomit, že žena, která se tolikrát jako Zelda pokusila o sebevraždu, nakonec svého manžela přežila. Divadelní představení mělo šmrnc, spád a říz a hlavně nebylo to, co Zelda nenáviděla ze všeho nejvíce - nebylo nudné.

Autorkou a režisérkou inscenace je Tereza Nováková, která popisuje ztvárnění Zeldina osudu v divadelní hře takto: „Nápad vznikl docela legračně. Slyšela jsem o Zeldě už na gymnáziu, v rámci přednášky o Fitzgeraldovi. Tou dobou jsem dělala brigádu v Luxoru. Člověk jen hodiny stojí a dívá se před sebe, hrozná nuda, takže jsem si prohlížela obaly knih a četla si aspoň, o čem jsou. Zaujala mě knížka s pěkným obalem – Alabama song od Gillese Leroye. Bylo to jak nějaké osudové setkání – chopila jsem se knihy a najednou čtu, že je to celé o Zeldě Fitzgeraldové a v tu chvíli jsem se už vlastně seznamovala s jejím příběhem. 

Zaujalo mě, kolik energie v sobě měla. Jak neustále bojovala s tím, že má za manžela talentovaného úspěšného muže a ona sama je „jen jeho žena“, jen ta kráska bez vlastního života. Nevím, jestli můžu přímo mluvit o nějakém poslání, nevím, jestli ve hře nějaký obecný vzkaz je. Já si z toho vzala asi to, že za jakýchkoli podmínek se má bojovat. Možná, že Zelda nebyla vůbec talentovaná autorka, ostatně to také může každý posoudit. Možná nebyla šikovná vůbec na nic, ale celý život se snažila něco dělat, bojovala o to svoje místečko na slunci, a i když se jí třeba až krutě nedařilo, určitě té vynaložené síly nelitovala, stálo jí to myslím za to. I když to znamenalo prohrávat.“

Nazkoušení divadelní hry bylo velmi zdlouhavé a náročné, vzhledem k množství textu a také k tomu, že většina pasáží se odehrává v monolozích, kdy je herec odkázán pouze sám na sebe. Já osobně velice obdivuji tři představitelky Zeldy, které se svižně střídaly, doplňovaly a udržovaly hru živou a v tempu. Celé to považuji za velmi zdařilý nápad a myšlenku pro vyjádření podstaty tolik komplikované osobnosti jakou byla Zelda Fitzgeraldová.

Scott svou manželku znal, tak jako ona znala jeho. Milovali se a stejně se i nenáviděli, soupeřili mezi sebou i každý sám se sebou. V jedné pasáži hry mluví spisovatel o Zeldině posedlosti vydat knihu a vystihuje tam to podstatné z její osobnosti, to co bylo patrně dáno i jejím duševním stavem, a sice nedostatek empatie: "Ona bohužel ráda psala. Jejím snem bylo vydat knížku, román. Nepsala špatně, četl jsem tajně něco z jejích deníků. Měla nadhled, byla vtipná a nikdy, za žádných okolností si nebrala servítky. Jenže to nestačilo. Zelda neměla příběh. Žila jen sama sebou. Svou osobností a svými pocity. Neuměla se vcítit do druhých." 

Připravované reprízy jsou zatím v jednání, určitě se ale uskuteční. Už teď je jisté, že 15. března 2014 se spolek s touto inscenací představí v rámci Žižkovské noci. Po zhlédnutí této hry jsem si uvědomila, jak málo jsem toho o Zeldě Fitzgeraldové věděla. Patřila jsem k těm, kteří ji znali pouze jako bláznivou manželku spisovatele. Bylo mi to líto, hlavně vzhledem k tomu, že Scott také zrovna nebyl „manžel roku“. Ano, byl úžasný spisovatel, ale zároveň i sebestředný alkoholik, který svou ženu neuměl ani podpořit, ani zkrotit. Vřele toto představení doporučuji všem, kteří mají rádi trochu té nedávné historie, trochu inteligentního humoru, trochu víc šílenství jedné ženy, ale i jednoho muže a především těm, kteří ocení skvělé herecké výkony.

Režie: Tereza Nováková, Hudba: Ondřej Mikula, Hrají: Jana Štíplová, Andrea Litvanová, Adéla Hrdličková, Jan Krejčí, Věra Švarcová

Foto: Barbora Kletečková

Komentáře

comments powered by Disqus