Dejvické divadlo: jako papoušek Kakadu

Žijí mezi námi, a přesto zůstávají často skryti ve svém vlastním světě, který je neděsí. Lidé, zdánlivě bezstarostní, ale uvnitř zápasící s mnohými démony a strachy. Lidé s Aspergerovým syndromem, lehčí formou autismu. Příběh Wendy, děvčete a později mladé ženy s Aspergerovým syndromem, vypráví divadelní hra Kakadu, z pera Karla Františka Tománka a Jiřího Havelky.

Wendy (Simona Babčáková) je obyčejná holka, prožívá své sny, touhy, chce najít milovaného člověka. Ale také si chce hrát přesně podle sebe, potřebuje mít všechno správně srovnané, dělá určité věci ve stejnou dobu a čas, protože ji to uklidňuje. Potřebuje v životě správné barvy a občas se s ní špatně komunikuje. Wendy se narodila s Aspergerovým syndromem, lehčí formou autismu, při němž sice není zcela uzavřena ve svém světě uvnitř hlavy, občas dokáže vstoupit i do našeho, ale stejně zůstává stále „jinou“, pro mnohé divnou.

Život není čas od času pro Wendy vůbec snadný, ale se všemi nástrahami světa se snaží vyrovnat. Obyčejný svět, v němž žije maminka (Jana Holcová), tatínek (David Novotný), Wendina kamarádka (Veronika Kubařová) a všichni ostatní, je pro Vendy nepochopitelný, dost často hodně strašidelný.

Inscenace Kakadu, v režii Jiřího Havelky, přináší unikátní pohled na svět těch „jiných lidí“, lidí se stejnými starostmi i radostmi, kteří se však neumějí podělit o emoce a vyjádřit přesně, co by chtěli. Wendy to snad nakonec za pomoci lidí kolem dokáže a zapojí se plnohodnotně do toho obyčejného života. Unikátní na inscenaci je, že Wendinu cestu životem mohou diváci sledovat z obou stran, z jejího pohledu (občas velmi nepochopitelného) a z pohledu okolí, pro většinu srozumitelného.

Všichni herci jsou ve svých rolích vynikající, dokonce to vypadá, že snad prošli i školením se skutečnými autisty, protože reagují přesně, téměř podvědomě. Simona Babčáková exceluje v hlavní roli Wendy, skvěle ukazuje vývoj od nesmělé uzavřené holky k mladé víceméně soběstačné ženě, která chce mít svou práci a být milována. I když milovat takovou ženu rozhodně nebude pro nikoho snadné, stále má naději.

Herci se v dalších různých rolích, jeden herec hraje více postav. Divák má tak výjimečnou možnost pohlédnout do Wendina světa, kde lidé dost často splývají v jednoho a není úplně snadné je rozlišit. A tak se Veronika Kubařová vtěluje do kamarádky Trish, ale i různých Wendiných spolužaček a kolegyní, David Novotný je tatínkem, ale také jinými muži ve Wendině životě. Jaroslav Plesl je jednou vypočítavým milencem, kterého byste nejraději profackovali, ale záhy se stane zase hodným Timem, jemuž budete přát, aby si ho Wendy už konečně vybrala. Barbora Poláková se ujala role psychiatričky Mary, která pomůže Wendy nejvíc pochopit ty dva rozdílné světy a naučí ji zůstávat v tom našem.

Chválit někoho jmenovitě by bylo nespravedlivé vůči ostatním, protože jsou všichni skvělí a jejich souhra dělá z inscenace Kakadu skvostný divadelní zážitek, na nějž ještě dlouho nezapomenete. Dejvické divadlo opět dokázalo, že si nejen umějí vybírat skvělé texty, ale především je dotáhnout k dokonalosti.

Tim pozná Wendy i se zavřenýma očima, ale nesmí se jí dotknout. Matka svou dceru miluje, ale nesmí ji obejmout ani s ní nedokáže komunikovat. Tatínek s Wendy umí mluvit, ale zase po něm všechno opakuje, jako papoušek Kakadu. Občas se zdá, že jedinou, která Wendy rozumí, je věrná a trpělivá kamarádka Trish. Otevřete svou mysl a oči jinakosti a nechte se pozvat k fascinujícímu příběhu, který by klidně mohl napsat sám život.

KAKADU, Karel František Tománek/Jiří Havelka
Hrají v Dejvickém divadle, www.dejvickedivadlo.cz

Foto z inscenace Hynek Glos

Komentáře

comments powered by Disqus