Bratři Chapmanové: dekadentní hrátky s uměním

Originalita, dekadentní tendence a neotřelé pojednání jsou základní vlastnosti tvorby významné sourozenecké dvojice bratrů Chapmanů. Jejich práce jistě zčeří klidné vody naší umělecké scény a vytvoří mnoho protichůdných debat mezi diváky. Rudolfinum ale srdečně otvírá novým proudům své brány a tím ukazuje, že je Česká republika otevřena novým tendencím v umění, které k nám ze světa přichází. Už bylo na čase..

Galerie Rudolfinum představuje od 3. října rozmanité dílo bratrů Jakea (1966) a Dinose (1962) Chapmanových. Tato vysoce oceňovaná umělecká dvojice je již stálicí na mezinárodní výtvarné scéně. Je známá především svým humorem, nadhledem ale i sondami do dnešní společnosti. Jako formu výpovědi si bratři vybrali nejen klasické sochařství, ale i různé techniky grafické i malířské práce. Expozice v galerii ukazuje všechny jejich polohy, které zaujmou mnoho diváků. K vidění jsou například kontroverzní plastiky nacistických vojáků či perverzní a hororové figury, připomínající genetické mutace a deformace. Mnohočetné grafické práce parafrázují GoyovyHrůzy války“ a všudepřítomný neklid vyvolává u všech příchozích mnoho různorodých pocitů. Podle slov kurátora výstavy Otta M. Urbana je „fakt, že je dnes někdo schopný naši současnost pospat s takovou přesností a krutostí, jako Jake a Dinos Chapmanové, je velice osvěžující“. Nemůžu nesouhlasit. A jak tento výrazný výtvarný projev působí na Vás?

V první místnosti galerie je vystaveno jedenáct plastik, které na první pohled evokují a odkazují ke kultům primitivních národů. Vypadají jako sochy bohů či šamanské masky. Na první pohled nijak neudivují a na svých bílých podstavcích připomínají exponáty z muzea Afrického umění. Když si je však začne divák pozorněji prohlížet, pozná čím se od těchto odkazů starého umění liší. Všechny sochy v sobě nesou „znaky“ současného trendu rychlého občerstvení pod značkou McDonald´s. Abych tuto situaci lépe přiblížila, uvedu hned jeden příklad. Představte si bronzovou kolorovanou sochu zavalité bytosti, pravděpodobně nějakého bůžka hojnosti, s nadměrně velkou hlavou a výrazně prořezávaným pohledem. Nic by nenaznačovalo rozdíl od jiných, takto shlížejících soch. Tato ale drží v rukou dva atributy typické pro naší dobu – hranolky a hamburgera. V tomto duchu se nesou i ostatní díla např. ukřižovaný s hlavou BigMacka či hamburger s nožičkami. Toto výrazné a bizarní pojetí je pro bratry Chapmanovy typické. Představují „strašáky“ naší současné společnosti poněkud jiným pohledem, který je ale plný humoru, nadhledu a sarkasmu.

Při vstupu do další místnosti zaujme diváka na první pohled rozměrná socha s názvem „SEX“. Jedná se o torzo prohnilého stromu, na kterém jsou zavěšeni kostlivci a jejich části. Tuto morbidní a možná až pitoreskní situaci dotváří mnoho červů, myší, žab a housenek, které jsou roztroušeny po celé ploše díla. Na vrcholku kmenu sedí černý havran se zářivě červenýma očima. Na druhé větvi ho kompozičně doplňuje lebka s „ďábelskými uchy a rohy“. Ten kdo se bude dívat na tento objekt pozorně, možná uvidí u kořenů stromu i lezoucího hada. Copak Vám asi tato situace připomíná? Že by to byl strom poznání známý z biblického příběhu „Adam a Eva“? Tuto domněnku potvrzuje odkaz na jednom z osmdesáti třech leptech (s názvem Hrůzy Války), které lemují zdi po celém obvodu místnosti. Je na něm znázorněn tentýž výjev, avšak s postavami ještě nepodlehlými rozkladu. Pomyslně je zde naznačen tvar hákového kříže, který opisuje celé kompoziční řešení díla. Další teorie a nápady na význam vás možná napadnou až výstavu navštívíte.

Druhá část výstavy diváka zavede do zvláštní situace. Do místnosti plné soch nacistů v životní velikosti v černých uniformách, kteří si prohlížejí vystavené objekty. Je zde názorně představeno „zvrhlé umění“, což byl nacisty častý termín odkazující na moderní umění. V expozici je ale ukázáno opačným způsobem. Zvrhle na nás působí hlavně samotné figury, které nejenže jsou zohavené na obličejích a celé černé, ale před vystavenými díly třeba i souloží. Když jsem mezi figurínami procházela, cítila jsem se stísněně, ale stejně jsem si nemohla pomoc a musela jsem si dopodrobna vše prohlížet. A ostatní návštěvníci na výstavě vypadali, že jsou na tom podobně. Tato nacistická tématika je hlavním tahounem celé koncepce výstavy a její stopy nalézáme ve většině exponátů. Jsou patrné i v instalaci s názvem „Méněcenné děti“ v další části výstavy. Jedná se o plastiky dětí, oblečených do teplákové soupravy s nášivkou nacistického kříže, kolem nějž je napsáný nápis „Nenaučili nás nic“. Tyto děti vypadají obyčejně, ale mají zmutované obličeje. Tím se z nich stávají zrůdy s názvem „Sloní dítě, Kachní dítě, Ježibabí dítě či Prasečí dítě“. Pozorují velkoformátové obrazy s malbami a evidentně je něco zarazilo. Mě zarazili spíše sami sochy. Ze začátku jsem si myslela, že je v expozici nějaká školka. Až později mi došlo, že děti se nehýbají a že se jedná o další umělecká díla - zdeformovaná.

Výstavu ukončuje poslední, potemnělá místnost, v niž jsou tři dekadentní plastiky. Hororově působí dílo polopostavy: dívky s dvěma k sobě srostlými hlavami, jež je nainstalována do skleněné schránky. Při pohledu na ni se vám hlavou budou probíhat morální myšlenky a panika. Jde o hodně morbidní ztvárnění. Co nám tato dekadence přinese? Je to ještě vůbec umění? Co nám tím autoři chtěli říci? Otázek je na místě jistě mnoho a odpovědí možná ještě více. Výstava není sice na první pohled líbivá, ale ukazuje nám zajímavě ztvárněné názory dvou umělců, kteří se zamýšlejí nad dnešní společností. Způsob, který si k tomu vybrali, je silně výrazový a tím pádem může oslovit více potencionálních diváků. A o to tu jde, ukázat a přimět nás všechny o dekadentních věcech minulosti a současnosti uvažovat z různých hledisek a zaujmout k nim alespoň nějaký názor. Nutí nás o věcech přemýšlet. Je dobré se skrz tyto díla podívat do našich vlastních myslí a uvědomit si lidskou podstatu. Musím také podotknout, že je výstava s názvem „Slepý vede slepého“ velkým přínosem pro českou uměleckou scénu. Díky galerii Rudolfinum se nám dostává to nejsoučasnější britské umění ve chválihodné podobě přímo pod nos. Za to jsem velmi vděčná a můžu si jen přát, aby toto odhodlání představit současné světové umění v českých podmínkách dále pokračovalo. Dílo kontroverzních bratrů Chapmanů můžete shlédnout až do 5. ledna příštího roku.

 

Jake&Dinos Chapman – Slepý vede slepého

Galerie Rudolfinum – velká i malá galerie

3. října 2013 – 5. ledna 2014

kurátor: Otto M. Urban

 

více na:

www.galerierudolfinum.cz

http://jakeanddinoschapman.com/

 

Fotografie:

obr.01 -  forum nationstat.es.net - archiv, obr. 02, 03 - Iva Drdácká, 04 - Tony Kyriacou, 05 - Adrian Searle, 06 - telegraph - archiv

Komentáře

comments powered by Disqus